Obecně k návrhu:

Českomoravská konfederace odborových svazů projednala předložený návrh zákona o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů na zasedání Legislativní rady Českomoravské konfederace odborových svazů dne 26. 10. 2010 a uplatňuje k němu následující výhrady.


1. Ministerstvo práce a sociálních věcí rozeslalo návrh zákona o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů do mezirezortního připomínkového řízení dne 27. září 2010 s termínem pro zaslání svých připomínek do 26. října 2010. V průběhu mezirezortního připomínkového řízení však vláda České republiky vyslovila souhlas s totožným poslaneckým návrhem zákona o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů (Sněmovní tisk 131/0) s tím, že doporučila schválení tohoto zákona Poslaneckou sněmovnou v prvním čtení.

Českomoravská konfederace odborových svazů (dále jen „ČMKOS“) považuje tento postup vlády za závažné porušení ustanovení § 320 odst. 1 zákoníku práce, podle kterého je vláda povinna projednat návrhy zákonů a návrhy dalších právních předpisů, které se týkají důležitých zájmů pracujících, zejména hospodářských, výrobních, pracovních, mzdových, kulturních a sociálních podmínek, s příslušnými organizacemi zaměstnavatelů a příslušnými odborovými organizacemi.

ČMKOS nepřijímá vysvětlení podané panem ministrem práce a sociálních věcí Ing. Dr. Jaromírem Drábkem při jednání Rady hospodářské a sociální dohody dne 19. října 2010, že jde pouze o nevýznamnou technickou novelu řešící organizační uspořádání veřejných služeb zaměstnanosti, že sociální partneři mohou své připomínky uplatnit v rámci probíhajícího mezirezortního připomínkového řízení, a že na projednávání jsou k dispozici tři měsíce času, který zbývá do předpokládaného nabytí účinnosti vládou již schváleného zákona.

Protože vláda již vyslovila k návrhu zákona o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů svým usnesením konečné stanovisko, nelze předpokládat, že na základě jakýchkoliv došlých připomínek svůj souhlas odvolá, či svůj postoj k zákonu, který je již mimo její dosah v Poslanecké sněmovně, změní. Ze stejného důvodu nelze spatřovat v pokračování mezirezortního připomínkového řízení naplnění zákonného požadavku projednání návrhu zákona se sociálními partnery. Je zcela zřejmé, že „vypořádání“ došlých připomínek bude nyní mít již jen zcela formální charakter.

Tato připomínka je zásadní.


2. ČMKOS považuje způsob, jakým je návrh zákona o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů „projednáván“ a předkládán Poslanecké sněmovně ke schválení, za nepřijatelnou ukázku arogance ze strany vlády a za jednoznačný pokus likvidovat i poslední zbytky korektnosti v jednání se sociálními partnery a v politické diskusi obecně. Přitom ve svých důsledcích však jde o návrh právní úpravy s významnými dopady na zaměstnance i zaměstnavatele, a proto by měly být připomínky a názory sociálních partnerů vycházející z praktických poznatků projednány a zohledněny v konečné verzi návrhu zákona.

Vládá postupem, kterým obchází práva sociálních partnerů a vědomě porušuje zákon, pošlapává i mezinárodní závazky České republiky, zejména závazky vyplývající z klíčových úmluv MOP, týkajících se tripartitních konzultací, sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání. ČMKOS připomíná, že Česká republika se v těchto ratifikovaných mezinárodních dokumentech mj. zavázala jak k obecným konzultacím se sociálními partnery, tak i k využití jejich poznatků a zkušeností při naplňování cílů politiky zaměstnanosti.

Postup, kdy je obcházeno připomínkové řízení a zákony jsou tak zcela bez oponentury protlačovány silou momentální parlamentní většiny ve zkrácených termínech, se dá interpretovat i jako vážné ohrožení demokratických pravidel a útok na základní mechanismy fungování společnosti. Tato připomínka je zásadní.


3. ČMKOS nesouhlasí s předloženým návrhem zákona o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů ze zásadních věcných důvodů. Navrhovanou změnou by došlo k nekoncepčnímu a nevratnému negativnímu zásahu do systému veřejné služby, kterou úřady práce v oblasti zaměstnanosti poskytují již po dvacet let (v současné době ve vztahu k více jak půl milionu občanů této země) a na úseku státní sociální podpory po dobu více než šesti let.

Dosavadní systém služeb zaměstnanosti založený v roce 1990 je systémem stabilizovaným, který po úpravách provedených v uplynulých letech funguje bez větších problémů. Systém státní sociální podpory, který byl ve dvou krocích převzat z působnosti obcí s přenesenou působností je rovněž stabilizovaný. Jakýkoliv nedostatečně koncepčně promyšlený zásah do těchto stabilizovaných systémů ve svých důsledcích povede k nefunkčnosti a tudíž k destabilizaci obou systémů. A to v době hospodářské a sociální krize provázené vysokou nezaměstnaností a sociálními problémy, kdy je celospolečensky žádoucí, aby systém fungoval co nejefektivněji. Význam obou systémů pro zajištění služeb zaměstnanosti i výkonu státní sociální podpory přitom není zapotřebí blíže zdůvodňovat, neboť je zřejmý.

Návrh zákona, kterým se ruší stávající úřady práce a zřizuje se centrální Úřad práce České republiky s krajskými pobočkami, je zásadní systémovou změnou, které nepředcházely potřebné analýzy činností (jednotlivých agend), procesů a organizační struktury a další včetně závěrů a návrhů na případné koncepční změny.

Tato připomínka je zásadní.


4. Návrh je předkladatelem odůvodňován jednak nutností změnit současnou organizační strukturu úřadů práce pro údajně nepřehlednou a těžko řiditelnou soustavu (což v důvodové zprávě není nijak doloženo) a dále zejména nutností uspořit prostředky státního rozpočtu.

Zásadně nelze souhlasit s tvrzením, že současná soustava úřadů práce včetně jejich detašovaných pracovišť a kontaktních míst státní sociální podpory je nepřehledná a těžko řiditelná. Soustava se postupně ustavila dle potřeb zaměstnanců, zaměstnavatelů a dalších subjektů, které využívají služeb zaměstnanosti a státní sociální podpory. Jejím cílem bylo zajistit především dostupnost pro dané subjekty. Soustava se vytvářela podle potřeb a situace v daných regionech a ve spolupráci a se souhlasem dotčených obcí. Jestliže návrh předpokládá do budoucnosti pouze kontaktní místa krajských poboček úřadu práce v obcích s přenesenou působností pak to znamená významnou redukci detašovaných pracovišť úřadu práce a kontaktních míst státní sociální podpory. Ve vztahu ke všem klientům úřadu práce by tento zásah měl jednoznačně negativní dopad, neboť by mimo jiné došlo ke zhoršení dostupnosti této veřejné služby a k významnému zhoršeni komfortu pro klienty. Z návrhu ani z důvodové zprávy navíc není vůbec zřejmé jaké kompetence by tato kontaktní místa měla. Zřejmě by došlo také ke snížení dostupnosti a komfortu služeb zaměstnanosti pro zaměstnavatelské subjekty.

Důvodová zpráva ani RIA, která je zpracována naprosto nedostatečně, dopady změny systému na všechny subjekty neobsahuje přesto, že připouští v dalších etapách redukci počtu kontaktních míst. Zásadně nelze rovněž souhlasit s tvrzením, že stávající soustava je těžko řiditelná. V žádných z dosavadních analytických zpráv o činnosti úřadů práce opodstatněnost tohoto tvrzení nevyplývá. Opět se jedná o ničím nepodloženou účelovou argumentaci.

Zásadně nelze souhlasit s přístupem předkladatele, který za jedno z rizik pokládá „nemožnost realizovat úsporná opatření v  gesci Ministerstva práce a sociálních věcí v oblasti zaměstnanosti“, neboť „stávající struktura úřadů práce neumožňuje přijetí opatření, která by vedla k výraznějším provozním úsporám“ a tím „by nemohlo dojít k naplnění programového prohlášení vlády v oblasti snižování výdajů státního rozpočtu.“ Prioritou vlády musí být zachování stability a funkčnosti systému v oblasti zaměstnanosti a státní sociální podpory a nikoliv úspora výdajů státního rozpočtu za cenu snížení dostupnosti služeb zaměstnanosti a státní sociální podpory. Úspory mají smysl a jsou opodstatněné pouze tehdy, když jsou ekonomicky efektivní. Nikoliv, když jsou, jako v tomto případě, ekonomicky, sociálně i politicky kontraproduktivní.

V této souvislosti upozorňujeme, že RIA neobsahuje údaje o nákladech spočívajících v nutných změnách v oblasti IT, které se budou pohybovat ve skutečnosti v řádu stovek milionů Kč. Trváme na tom, aby byly vyčísleny skutečné finanční i věcné dopady navrhované změny systému. Nelze proto souhlasit s proklamovanými úsporami ve státním rozpočtu (už pro rok 2011), když je zcela zřejmé, že náklady budou podstatně vyšší než se uvádí v důvodové zprávě, respektive v RIA, a to již v roce 2011 především v souvislosti s nezbytnými změnami v oblasti IT. Je evidentní, že tvrzení, že „dopady na veřejné rozpočty budou v krátkodobém horizontu neutrální“ není pravdivé.

Předkladatel dále uvádí, že hlavním rizikem spojeným s nepřijetím nové právní úpravy je postupná ztráta konkurenceschopnosti české ekonomiky, nemožnost zvýšení potřebné spolupráce s krajským úřadem, krajskou samosprávou, sociálními partnery a dalšími aktéry na trhu práce na úrovni kraje. Tvrzení neodpovídá realitě, v RIA není nijak doložen rozborem dosavadní činnosti úřadu práce její negativní vliv na konkurenceschopnost české ekonomiky; je zřejmé, že se jedná o účelovou argumentaci.

Možnost zvýšení spolupráce s vyjmenovanými subjekty na krajské úrovni lze lépe docílit třístupňovým modelem územní organizační struktury analogickým tomu, jaký je použit například u daňové správy (úprava od 1.1.2011) nebo u celní správy. Lze použít též model obdobný fungování České správy sociálního zabezpečení. Analýzou modelů v praxi používaných jinými orgány státní správy, jak vyplývá z důvodové zprávy a RIA, se předkladatel vůbec nezabýval. Přitom je zřejmé, že část provozních nákladů by při třístupňovém řízení byla snížena a to při zachování stability, pružnosti rozhodování a dostupnosti služeb poskytovaných úřady práce.

Na rozdíl od tvrzení předkladatele navrhovaný systém v praxi neřeší „přetíženost MPSV operativní činností“, neboť ponechává ministerstvu rozhodování ve II. stupni správního řízení. Přitom není zřejmé, jakým způsobem a kým bude fakticky zajišťován proces správního řízení, když podle současné právní úpravy jednotlivé úřady práce vydávají ročně tisíce rozhodnutí ve správním řízení. Je zejména otázkou, kým bude ministerstvo zabezpečovat rozhodování o odvoláních ve správním řízení, když zaměstnanci přicházející v úvahu nepochybně patří mezi ty zaměstnance, kteří by měli být delimitováni do navrhovaného Úřadu práce – generálního ředitelství (tento odborný personál tak bude na ministerstvu chybět).

Tato připomínka je zásadní.


5. O naprosté nekoncepčnosti navrhovaného řešení svědčí i to, že návrh zákona nereaguje např. na často kritizovaný současný stav, jímž je dvojkolejnost ve správním řízení, kdy při rozhodování v oblasti zaměstnanosti je odvolacím orgánem samotné ministerstvo, ale při rozhodování v oblasti státní sociální podpory je odvolacím orgánem příslušný krajský úřad, tedy samosprávný orgán, byť přeneseně vykonávající státní správu. Z návrhu ani z důvodové zprávy nevyplývá, zda a jakým způsobem bude tento problém řešen.

Důvodová zpráva předpokládá, že rozhodování ve II. stupni správního řízení bude příslušet ministerstvu. Není zřejmé, jak chce předkladatel při realizaci svých úsporných záměrů uspokojivě řešit situaci, kdy dnes odvolací řízení ve II. stupni správního řízení zajišťuje příslušný krajský úřad svými zaměstnanci, kteří vyjma této agendy zajišťují také další agendy. Z tohoto a dalších důvodů nelze předpokládat, že tito zaměstnanci budou souhlasit s přechodem na ministerstvo práce a sociálních věcí. Přitom problém správního řízení by mohl být uspokojivě vyřešen, kdyby byla zvolena jiná než jednostupňová soustava řízení.

Tato připomínka je zásadní.


6. ČMKOS je přesvědčena, že předložený návrh nového uspořádání Úřadu práce ČR sám o sobě nemůže eliminovat proklamované problémy současného uspořádání veřejných služeb zaměstnanosti (nepružné řízení, finanční náročnost systému, nejednotnost rozhodování, nejednotnost vnitřního uspořádání) a zároveň naplnit další stanovené cíle, jakými je oddělení a posílení tvorby strategie, koncepce a legislativy od realizace politiky zaměstnanosti při zachování dostupnosti služeb a snížení nákladovosti systému. Naopak, lze očekávat zhoršení dostupnosti služeb úřadů práce i jejich vyšší náklady vyvolané transformací, která se dotkne dnešních úřadů práce, jejich zaměstnanců i dislokace. Zejména je evidentní, že zamýšlené postupné snížení ročních provozních nákladů o 25% (cca o 175 mil. Kč ročně) povede ke snížení dostupnosti veřejných služeb zaměstnanosti, včetně zhoršení kvality poskytovaných služeb. Tato připomínka je zásadní.


7. ČMKOS nepovažuje navrhovanou zásadní organizační změnu za nezbytnou, ani účelnou, a proto ji odmítá. Pro zaměstnance i pro nezaměstnané osoby je současné organizační uspořádání výhodné z hlediska dostupnosti služeb poskytovaných úřady práce a nepochybně i zaměstnavatelům vyhovuje současná relativní pružnost rozhodování úřadů práce, kdy existují kontakty s jednotlivými úřady práce, které mají díky svému samostatnému postavení možnost rychle přijímat opatření k řešení problémů zaměstnavatelů i zaměstnanců, včetně operativního využívání prostředků aktivní politiky zaměstnanosti. Nová právní úprava vzdálí služby nezbytné z pohledu požadované pružnosti trhu práce zaměstnancům i nezaměstnaným a u zaměstnavatelů si vyžádá osvojení nových kompetencí jednotlivých organizačních složek Úřadu práce spojených se změnou sídla dosavadních „kontaktních míst“ a s tím související zvýšené náklady v personální oblasti.

Tato připomínka je zásadní.


8. Z návrhu zákona a z důvodové zprávy vyplývá, že se počítá s výrazným snížením počtu zaměstnanců (s výjimkou zabezpečování kontrolní činnosti) a také se snížením počtu dislokovaných kontaktních pracovišť. To nepochybně povede k oslabení poradenské a informační činnosti (poboček) Úřadu práce ČR a jejich aktivní spolupráce se zaměstnavateli, zaměstnanci i nezaměstnanými v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti a činnost nového úřadu bude v praxi omezena převážně jen na administrativní činnosti spojené s výplatou státních dávek. To ve svých důsledcích zhorší možnosti Úřadu práce účinně napomáhat uchazečům o zaměstnání k získání nových pracovních míst, pečovat o zlepšení jejich zaměstnatelnosti apod. Českomoravská konfederace odborových svazů považuje tento návrh za nepřijatelnou snahu snížit náklady na tuto oblast veřejné správy i za cenu ohrožení kvality a dostupnosti služeb, které úřady práce poskytují. ČMKOS dlouhodobě ve svých stanoviscích poukazuje na fakt, že je třeba kapacitně i finančně posílit úřad práce jako instituce, které v první linii přicházejí do styku s nezaměstnanými a jejich úlohou je řešit jejich postavení nejen prostřednictvím vyplácení podpor v nezaměstnanosti, ale především aktivní spoluprací s těmito uchazeči a hledáním možností pro jejich opětovné zapojení na trhu práce.

ČMKOS důrazně odmítá snahu hledat tzv.úspory tímto způsobem, a to v situaci, kdy je úroveň nezaměstnanosti vysoká a hrozí i její další nárůst jak v souvislosti s pokračujícími ekonomickými problémy, tak s již zahájeným propouštěním v oblasti státní správy a s nepříznivými dopady vládních úspor na ekonomický vývoj ČR v příštím roce, kde sama vláda odhaduje tento vliv na více než -1 % HDP . V této souvislosti připomínáme, že v současnosti lze činí poměr nezaměstnaných na jednoho pracovníka úřadu práce 1 : 27 (jeden úřadník zajišťuje 27 nezaměstnaných) a navrhovaným zákonem se tento nepříznivý poměr ještě dále zhorší.

ČMKOS proto zcela odmítá návrh na snížení počtu (poboček) úřadů práce na 14 z dosavadních 77 a snížení počtu jejich zaměstnanců. I v situaci, kdy by byly dosavadní (okresní) úřady jako pobočky zachovány v podobě jakýchsi detašovaných pracovišť, by taková změna znamenala ve svém důsledku radikální snížení komfortu pro nezaměstnané, přičemž je právě intenzivní a pravidelná spolupráce uchazečů a úřadů práce jednou z rozhodujících podmínek pro přiznání statutu uchazeče o zaměstnání a také z toho vyplývajících služeb včetně poskytování podpor v nezaměstnanosti.

Připravovaná redukce počtu úřadů práce a jejich zaměstnanců zvýší zatížení zbývajících zaměstnanců a sníží kvalitu jejich činnosti. Taková opatření pak jednoznačně povedou ke zhoršení realizace politiky zaměstnanosti v jedné z jejích meritorních částí, a to v provádění „aktivní“ politiky s cílem dosažení plné zaměstnanosti. ČMKOS vyjadřuje podiv nad tím, že právě v době, kdy vláda posazuje tzv. zpřísňování podmínek pro nezaměstnané, je omezován potenciál pracovišť, která s těmito nezaměstnanými mají pracovat, což povede jenom k tomu, že i tak velmi restriktivní opatření budou uplatňována mechanicky bez přihlédnutí ke konkrétní situaci nezaměstnaných. Tato připomínka je zásadní.


9. ČMKOS zásadně nesouhlasí s členěním Úřadu práce na krajské pobočky. Trváme na tom, že je třeba zajistit bezprostřední kontakt s nezaměstnanými a že úřady práce v současném postavení, prokázaly, že jsou schopné plnit náročné úkoly v oblasti zaměstnanosti. ČMKOS zásadně nesouhlasí se změnou právního postavení úřadů práce.

ČMKOS zásadně nesouhlasí s tím, aby bližší podmínky organizačního uspořádání Úřadu práce stanovil statut a organizační řád vydaný pouze generálním ředitelem v dohodě s ministrem práce a sociálních věcí. Pokud se má taková zásadní změna provést, je nezbytné, aby celé organizační uspořádání Úřadu práce byl stanoveno zákonem.

ČMKOS požaduje, aby byla zachována dostupnost služeb zaměstnanosti minimálně ve stávajícím rozsahu.

Tato připomínka je zásadní.


10. ČMKOS poukazuje na fakt, že termín uskutečnění navrhovaných změn od 1. ledna 2011 je v podstatě nesplnitelný, a povede jen k dalšímu ohrožení fingování celého systému institucí, které mají uplatňovat státní politiku zaměstnanosti ve velmi nepříznivém období, kdy se očekává na trhu práce zvyšování počtu nezaměstnaných a pokles volných pracovních míst.

ČMKOS zásadně nesouhlasí s tím, aby se reorganizace úřadů práce prováděla k datu 1. ledna 2011. Tato změna by totiž v praxi s sebou přinesla nedozírné následky nejen pokud se týká vlastních pracovněprávních vztahů zaměstnanců úřadů práce, ale zejména v rozhodovací agendě úřadů práce na úseku zaměstnanosti, kterou musí zajišťovat ze dne na den.

Tato připomínka je zásadní.


11. ČMKOS vnímá se znepokojením skutečnost, že navrhované změny, zejména oddělení Úřadu práce ČR od Ministerstva práce a sociálních věcí a redukce zaměstnanců zvyšují riziko komercionalizace (privatizace) tohoto typu služeb, která dále zhorší dostupnost služeb zaměstnanosti. ČMKOS je proto zásadně proti nahrazování činnosti úřadů práce soukromými subjekty. ČMKOS také zásadně nesouhlasí s  koncepcí správního řízení v I. stupni přímo u Úřadu práce a s odvoláním na MPSV. Předně se v té souvislosti bude muset navýšit počet zaměstnanců MPSV, kteří budou tuto agendu zajišťovat, což při současné politice restriktivních opatření ve státní správě je zcela protismyslné. Druhým důvodem našeho zásadního nesouhlasu je časové prodloužení řízení jako takového, ke kterému bezpochyby dojde, což povede k další destabilizaci na trhu práce a ke zvýšení nejistoty nezaměstnaných.

Tato připomínka je zásadní.


12 ČMKOS důrazně připomíná, že navrhovaný zákon nevyhovuje základním legislativním pravidlům a zvyklostem tím, že:

• v úvodním paragrafu každého zákona vymezuje předmět zákona, v tomto případě toto ustanovení chybí,
• bližší podmínky organizačního uspořádání Úřadu práce má stanovit statut a organizační řád vydaný pouze generálním ředitelem v dohodě s ministrem práce a sociálních věcí; pokud se má taková zásadní změna provést, je nezbytné, aby celé organizační uspořádání Úřadu práce byl stanoveno zákonem,
• v zákoně, který má upravovat pravomoci Úřadu práce, by byla působnost a příslušnost Úřadu práce v oblastech zaměstnanosti, ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti a státní sociální podpory vymezena pouhými odkazy na zvláštní zákony; příslušnost a působnost Úřadu práce, jeho krajských poboček a kontaktních pracovišť musí být přesně stanovena zákonem, tak jako je tomu např. v zákoně č. 251/2005 Sb., o inspekci práce - odkazy pod čarou jsou pro tento účel naprosto nedostatečné.