|
Stanovisko
Českomoravské konfederace odborových svazů k návrhu zákona, kterým se mění zákon o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Obecně k návrhu Českomoravská konfederace odborových svazů projednala návrh zákona, kterým se mění zákon o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony na zasedání Legislativní rady ČMKOS dne 22. března 2011. ČMKOS ve svých přístupech vždy vycházela z názoru, že udržení co nejvyšší a kvalitní zaměstnanosti je jedním z rozhodujících kritérií pro posuzování úspěšnosti ekonomické a sociální politiky společnosti (státu). Zároveň vždy zdůrazňovala, že příčiny nezaměstnanosti a s tím spojené negativní dopady na nezaměstnané a jejich rodiny nelze primárně hledat pouze na straně takto postižených osob, ale že jde o celý komplex příčin, ke kterým patři především cyklický vývoj ekonomiky, absence hospodářské politiky státu a z toho plynoucí nízká úroveň nabídky odpovídajících pracovních míst, problémy s mobilitou pracovní síly z důvodu nedostupnosti bydlení a neodpovídající dopravní infrastruktury, neodpovídající struktura vzděláních programů, nedostatečně rozvinutý systém celoživotního vzdělání atd. ČMKOS proto ve všech svých materiálech a stanoviscích týkajících se politiky zaměstnanosti vždy požadovala:
Zároveň odmítala a odmítá názory, že nezaměstnanost a problémy na trhu práce jsou důsledkem „příliš velké pracovněprávní ochrany zaměstnanců“. Stejně tak odmítala a odmítá snahy redukovat státní programy podpory zaměstnanosti pro zdravotně postižené pod záminku jejich zneužívání, aniž by bylo nějak relevantně dokladováno, o jaký rozsah zneužívání jde a jak budou tyto programy kompenzovány. S ohledem na výše uvedené ČMKOS zásadně odmítá předložený návrh novely zákona o zaměstnanosti. Zásadní výhrady vyjadřuje především vůči následujícím ustanovením: - odstranění výčtu skupin vyžadujících zvláštní pozornost úřadů práce - odstranění povinnosti zaměstnavatelů hlásit úřadu práce volná pracovní místa - zavedení principu sdíleného zprostředkování zaměstnání - zkrácení rozhodného období pro splnění podmínek pro získání nároku na podporu v nezaměstnanosti - zrušení náhradního plnění povinné kvóty pro zaměstnávání zdravotně postižených v podobě odběru výrobků od firem zaměstnávajících více než 50 % osob se zdravotním postižením - snížení podpory pro firmy zaměstnávající zdravotně postižené osoby - zrušení kategorie osob se zdravotním znevýhodněním.
ČMKOS dále vyslovuje podiv a nespokojenost s tím, jakým způsobem je v tomto případě deformován celý legislativní proces. Předložená novela totiž přebírá pojmy a názvy institucí a novelizuje ustanovení, obsažená v návrhu právního předpisu (zákon o Úřadu práce), který je stále ještě v legislativním procesu. Z tohoto důvodu nebylo možno v žádném případě vyhodnotit jeho reálné dopady (podrobněji dále). V této souvislosti ČMKOS připomíná své negativní stanovisko k tomuto zákonu, zejména výhradu, že bude oslabena role Úřadů práce jako institucí zajišťujících aktivní politiku zaměstnanosti a že dojde ke snížení dostupnost služeb pro občany. Tendence oslabování pozice Úřadu práce je navíc v předložené novele (viz zavedení principu tzv. sdíleného zprostředkování zaměstnání) ještě dále posilována. Do procesu zprostředkování zaměstnání mají podle předloženého návrhu vstupovat soukromé subjekty (agentury práce). V tomto směru obsahuje předložený návrh rozporná poselství, na jedné straně deklaruje „boj proti zneužívání“, na straně druhé vytváří prostřednictvím zapojení soukromých agentur práce prostor pro různé spekulativní činnosti a korupci. ČMKOS proto zásadně odmítá snahu o „outsourcování“ státní politiky zaměstnanosti z kompetence příslušných státních orgánů. Problematiku nezaměstnanosti a sociálního vyloučení nelze řešit na základě jednoduchých tržních mechanismů, neboť jde o lidské osudy a existence, ne o účetní bilanci „má dáti-dal“.
Dílčí přínos této novely lze spatřovat pouze v oblasti hledání nástrojů na potlačení nelegální práce. Jinak podle názoru ČMKOS přijetí této novely povede k dalšímu zhoršení pozice nejzranitelnějších skupin na trhu práce, především zdravotně postižených, rodičů s malými dětmi a osob před důchodem. Tyto obavy potvrzuje i fakt, že v rámci hodnocení RIA MPSV nesděluje nic o tom, jaké dopady bude mít navrhovaná novela na situaci na trhu práce, zda a jak se změní úroveň nezaměstnanosti. MPSV se omezilo pouze na vyčíslení údajných přínosů pro státní rozpočet. Tyto připomínky považuje ČMKOS za zásadní. Českomoravská konfederace odborových svazů upozorňuje dále na vysoce nestandardní proces přijímání zákonů, kdy do připomínkového řízení je rozeslán předpis, který v téže době prochází novelizací v jiných návrzích a jehož text dosud nebyl publikován ve Sbírce zákonů. Znění zákonů nabývá platnosti až jejich vyhlášením ve Sbírce zákonů. K rozsáhlé novelizaci zákona o zaměstnanosti dojde zákonem o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů. Avšak tento návrh zákona byl vrácen prezidentem republiky a až do 14. března nebylo jasné, zda a kdy nabude účinnosti. V rámci připomínkového řízení jsou tak připomínková místa nucena pracovat s textem zákona, který není ještě ani platný. V době, kdy nebyl dokončen zákonodárný proces, posuzovat další novelu ještě „nenovelizovaných“ ustanovení, je velmi legislativně náročné, ale především nekorektní ze strany navrhovatele. Poukazujeme na podstatné ztížení možnosti seznámení se s měněnou a změněnou materií, na pracné dohledávání platného a schváleného znění zákonů v jiných dokumentech než ve Sbírce zákonů, na nepřehlednost záměrů, na novelizaci ještě nepublikovaných ustanovení. Vezmeme-li do úvahy, že podstatná část ustanovení se týká osob se zdravotním postižením, jejichž zdravotní znevýhodnění ještě všechny uvedené komplikace násobí, nezbývá než se proti legislativní práci MPSV ohradit a označit ji za nesystémovou nebo uvažovat o záměru znepřehlednit právní úpravu s nejasným cílem. Obojí považujeme za odsouzeníhodné, netransparentní, nedemokratické a velmi důrazně proti takovému postupu ze strany státu protestujeme. Českomoravská konfederace odborových svazů zásadně odmítá záměry Ministerstva práce a sociálních věcí založené na asociálních pohnutkách a chaotický a netransparentní způsob legislativní práce. V předloženém materiálu je opomenut jeden z velmi významných dopadů převedení agend na Úřad práce, a sice analýza personálního zabezpečení nové struktury a změny právních vztahů pracovníků dosud zajišťujících příslušné agendy, včetně vyčíslení dopadů. Ministerstvo práce pomíjí skutečnost, že dojde ke zrušení stovek nebo tisíců (?) pracovních míst a lze očekávat nárůst počtu nezaměstnaných. ČMKOS proto požaduje dopracování důvodové zprávy o pasáž analyzující a vyčíslující personální dopady a souvislosti. Tyto připomínky považuje ČMKOS za zásadní.
K oblasti úpravy nelegální práce Českomoravská konfederace odborových svazů trvá na tom, aby definice nelegální práce byla spolu s definicí závislé práce obsažena v zákoníku práce, a to ve znění, které sdělila ve stanovisku k novele zákoníku práce „§ 2 (1) Závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele, a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. (2) Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady zaměstnavatele, na odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době, na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.
2a Nelegální práce (1) Zakazuje se vykonávat závislou práci mimo pracovněprávní vztah (nelegální práce). (2) Nelegální prací je též, pokud fyzická osoba vykonává práci a) v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle zvláštního zákona vyžadováno, b) v rozporu s povolením k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání ve zvláštních případech vydaným podle zvláštního zákona nebo bez tohoto povolení, je-li podle zvláštního zákona vyžadováno. (3) Zakazuje se otrocká práce.“.“.
Definice závislé práce představuje základní vodítko pro odlišení závislé (námezdní) práce, která musí být vykonávána v pracovněprávním vztahu, od jiné práce, kterou v občanskoprávním, obchodněprávním nebo jiném vztahu vykonává například osoba samostatně výdělečně činná. Současně bude východiskem i pro postihování nelegální práce, jejíž neúplná definice je v současné době obsažena v zákoně o zaměstnanosti. Logiku návrhu považujeme z obecného pohledu za zcela správnou. Směřuje totiž k tomu, aby byly v prvním odstavci § 2 určeny základní znaky, podle nichž lze spolehlivě poznat, že se jedná o závislou práci. V odstavci 2 pak uvádí, co musí být nezbytně s výkonem závislé práce spojeno. Stávající vymezení závislé práce obsažené v ustanovení § 2 odst. 4 zákoníku práce je z tohoto pohledu nedokonalé. Směšuje totiž ony základní charakteristické znaky závislé práce s podmínkami, za nichž je vykonávána. Může pak docházet k nejasnostem, je-li například práce vykonávána v podmínkách nadřízenosti a podřízenosti, ale osoba práci zadávající přenáší náklady na osobu práci vykonávající. Jedná se pak o práci závislou nebo nezávislou (samostatnou)? Z právní úpravy by mělo být odvoditelné, že je-li práce vykonávána v podmínkách nadřízenosti a podřízenosti, vždy jde o práci závislou, a tedy pracovněprávní vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Přenášení nákladů na zaměstnance pak nebude vnímáno jako argument pro závěr o tom, že jde o samostatnou práci, nýbrž jako důvod pro sankcionování zaměstnavatele za závažné porušení pracovněprávních norem. Návrh ovšem nepovažujeme za dokonalý. Výše nastíněnou logiku je třeba ještě vytříbit. Podle našeho názoru tak v prvním odstavci nového ustanovení § 2 navrhujeme uvést toliko následující znaky: nadřízenost a podřízenost, jménem zaměstnavatele a pro zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele, osobní výkon práce zaměstnance. Právě tyto znaky mohou samy o sobě stačit pro přesvědčivý závěr o tom, že jde o závislou práci. V odstavci druhém pak musí být vyjmenováno, že mezi základní podmínky výkonu závislé práce musí patřit: mzda, plat či odměna, náklady nese zaměstnavatel, odpovědnost nese zaměstnavatel, výkon práce v pracovní době, výkon práce na pracovišti nebo jiném dohodnutém místě. Za zbytečný a matoucí považujeme dovětek, podle nějž je práce vykonávána v pracovní době „nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době“. I taková „jinak stanovená nebo dohodnutá doba“ totiž musí být pracovní dobou, jestliže v jejím rámci vykonává zaměstnanec pro zaměstnavatel závislou práci. Z ustanovení § 78 odst. 1 písm. a) zákoníku práce totiž dovodíme, že každá doba, ve které je zaměstnanec povinen pro zaměstnavatele pracovat. Nelze si tedy představit, že by zaměstnanec vykonával pro zaměstnavatele práci v jiné době než v pracovní době. Na tomto závěru není třeba nic měnit ani v případě, kdy si zaměstnanec rozvrhl pracovní dobu sám, pracuje-li například z domova. I tak je totiž doba, ve které pracuje, dobou pracovní. ČMKOS dále v souvislosti návrhem nové definice závislé práce požaduje, aby byla s touto definicí provázána i definice nelegální práce, kterou ČMKOS navrhuje přenést z důvodu komplexnosti právní úpravy ze zákona o zaměstnanosti přímo do zákoníku práce v podobě nově navrženého § 2a. Musí být totiž zřejmé, že dochází-li k výkonu závislé práce v jiném než pracovněprávním vztahu, jde o nelegální práci, za jejíž umožnění musí toho, kdo tuto práci přiděluje, stihnout odpovídající sankce. Návrhem se nezakazuje vykonávat práci v jiném než pracovněprávním vztahu, ale zakazuje se vykonávat v jiném právním vztahu závislou práci. ČMKOS navrhuje definovat nelegální práci s využitím návrhů obsažených v návrhu zákona, který se mění zákon o zaměstnanosti a návrh zákona o některých opatřeních vůči právnickým a fyzickým osobám zaměstnávajícím neoprávněně pobývající státní příslušníky třetích zemí. Současně tyto návrhy s ohledem na potřebu koncepčního přístupu a komplexní právní úpravy doplňuje o výslovný zákaz nucené a otrocké práce, která se bohužel v české praxi opět vyskytuje a pro jejíž postihování je třeba vytvořit potřebný právní základ. Tyto připomínky považuje ČMKOS za zásadní.
K oblasti zprostředkování zaměstnání Českomoravská konfederace odborových svazů nesouhlasí s uvolněním zprostředkovatelské činnosti agenturám práce. Nepovažujeme za správné přenášet činnosti vyhrazené státu a jeho institucím na soukromé subjekty. Dosud všechny zkušenosti s takovým vyčleněním agend, s outsourcingem, se ukázaly jako podstatně dražší varianty řešení údajných problémů. Kromě úhrady za činnost, která je takové firmě, v tomto případě agentuře práce, svěřena a která by se měla rovnat nákladům státu (veřejných rozpočtů), se musí uhradit i další aparát dodavatelské firmy – manažeři, účetní práce, administrativně technické práce, atd. Celkové náklady, bez ohledu na to, z jaké položky jsou nakonec uhrazeny, jsou v případě outsourcovaných činností vždy několikanásobně vyšší, kvalita prováděných činností nižší a objednatel nemá možnost operativně podle potřeby ovlivňovat provádění činností. Vyvstává zde také otázka případných veřejných zakázek – rozhodování o výši přidělovaných prostředků z veřejných rozpočtů. Předpokládané „odlehčení“ Úřad práce by jen vedlo k přelití kapacit (hlavně finančních) do soukromých rukou agentur. Tyto připomínky považuje ČMKOS za zásadní.
K oblasti zaměstnávání osob se zdravotním postižením Českomoravská konfederace odborových svazů principiálně nesouhlasí s tím, aby byly měněny zákony jen proto, že určitá, zpravidla vždy menšinová část subjektů, využívá mezer a zákon obchází, aby slušná většinová společnost byla preventivně a restriktivně sankcionována za něco, co stát není schopen řešit. Nemůžeme proto přijmout zdůvodnění a argumentaci o zabránění nemorálním praktikám a znemožnění nežádoucího jednání snížením příspěvku na podporu zaměstnávání o srážky ze mzdy a znemožněním souběhu příspěvků. Konstatování, že „stávající právní úprava zaměstnávání osob zdravotně postižených nedokáže efektivně podporovat zaměstnávání těchto osob“ nemůže být důvodem ke zrušení chráněných dílen, atd. Zatímco zrušení chráněných dílen je odůvodňováno zneužívám tohoto „institutu“ a namísto efektivní kontroly je raději přistoupeno ke zrušení. Opětovně i v tomto případě preferujeme a požadujeme řešení příčin a nikoli následků špatných koncepčních rozhodnutí. Prosazujeme zachování všech stávajících pobídek (výhod) k zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Z návrhu vyplývá, že stát se chce zbavit své role ochránce většiny handicapovaných občanů a zbavit je možnosti žít důstojně a vykonávat zaměstnání, na které stačí. Tento přístup státu bude mít závažný negativní dopad na kvalitu života zejména mladých lidí, kteří jsou i přes závažná zdravotní postižení schopni v chráněných dílnách pracovat. Stát tak ponechává všechnu tíhu péče o tyto osoby na jejich rodinách. Zatímco v zahraničí kolem nás podpora zaměstnávání zdravotně postižených osob roste a směřuje k tzv. sociálním firmám, v České republice jdeme opačnou cestou. Tyto připomínky považuje ČMKOS za zásadní.
Nad rámec novely zákona 1) Ustanovení § 44a zákona Zákonem č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, došlo s účinností k 1. lednu 2011 ke změně zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, tak, že do něj bylo doplněno ustanovení § 44a tohoto znění: „Uchazeči o zaměstnání, kterému přísluší podle jiných právních předpisů z posledního zaměstnání odstupné, odbytné nebo odchodné, se podpora v nezaměstnanosti poskytne až po uplynutí doby, která odpovídá výši odstupného, odbytného nebo odchodného; tato doba se určí podle příslušného násobku průměrného měsíčního výdělku nebo měsíčního služebního příjmu, kterým byla uchazeči o zaměstnání stanovena výše odstupného, odbytného nebo odchodného. Ustanovením předchozí věty není dotčeno poskytování podpory v nezaměstnanosti po celkovou dobu stanovenou tímto zákonem.“ Zákon č. 347/2010 Sb., který tuto úpravu zavedl, byl přijat ve zkráceném jednání za stavu legislativní nouze. Skupina poslanců následně podala Ústavnímu soudu návrh na zrušení tohoto zákona z důvodu, že nebyl přijat ústavně předepsaným způsobem (sp. zn. Pl. ÚS 55/10). Ústní jednání před Ústavním soudem je v této věci nařízeno na 8. února 2011 a předmětný zákon s účinností k 31. 12. 2011 zrušilo. Bez ohledu na další průběh jednání o další platnosti zákona č. 347/2010 Sb. ČMKOS požaduje zrušení § 44a zákona o zaměstnanosti. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.
2) Ustanovení § 50 odst. 3 zákona ČMKOS již v souvislosti s legislativním procesem zákona 347/2010 Sb. zásadně odmítala úpravu, která snižuje podporu v nezaměstnanosti těm osobám, které dají samy výpověď tzv. z vážných důvodů či dohodou Zaměstnanci tak v řadě případů jsou stavěni před volbu zůstat v zaměstnání, kde jsou vystavěni zcela nepříznivým podmínkám či porušování zákona (ať už jde o nevyplácení mzdy, diskriminaci, mobbing, bossing, šikanu, apod.), anebo odejít a riskovat upadnutí do chudoby. I v případech, kde se zaměstnanci s těmito extrémními formami porušování zákona nesetkávají, ztížení jejich možnosti odejít ze zaměstnání v praxi vede k růstu tlaku zaměstnavatelů na snižování mezd a zhoršování dalších pracovních podmínek, které zaměstnanci jsou nuceni akceptovat, nebo sice „dobrovolně“ odejít, ale za cenu hlubokého propadu životní úrovně. Tyto kroky jsou v ostrém rozporu s programem ČMKOS a ČMKOS je zásadně odmítá. Přestože zákon č. 347/2010 Sb., který přinesl tuto změnu platí pouze necelé tři měsíce, vznikají v praxi závažné výkladové problémy, jak má být předmětné ustanovení vykládáno např. v případě uzavření dohody o skončení pracovního poměru z organizačních důvodů a zda se jedná o zákonné nebo smluvní krácení. Z toho důvodu ČMKOS důrazně požaduje upravit § 50 zákona tak, aby nevznikaly další výkladové problémy. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.
3) Zrušení nekolidujícího zaměstnání ČMKOS opětovně zdůrazňuje, že je třeba vzít v úvahu, že tzv. nekolidující zaměstnání (smyslu možnosti souběhu vyplácení podpory v nezaměstnanosti a určitého přivýdělku) představovalo dočasné řešení, které volil zaměstnanec v nouzi na přechodnou dobu, aby neztratil kontakt s pracovním prostředím, zachoval si pracovní návyky a mohl uhradit alespoň některé své životní náklady. Zrušení nekolidujícího zaměstnání dnes kromě vyloučení výše zmíněných pozitivních efektů vede ke zvýšení tlaku na další sociální systémy (zejména státní sociální podporu a sociální péči). Ustanovení o nekolidujícím zaměstnání vždy považovala a považuje ČMKOS za důležitý nástroj vedoucí k omezení tendencí pracovat načerno, umožňující alespoň částečně udržet nezaměstnané v pracovní aktivitě a také samozřejmě poněkud zredukovat náklady státního rozpočtu na nezaměstnanost (prostřednictvím daní a odvodů z těchto nekolidujících činností). Podle našeho názoru by zamezit zneužívání institutu nekolidujícího zaměstnání, ke kterému v praxi skutečně někdy dochází, bylo bývalo možné prostřednictvím zavedení úpravy tzv. kurzarbeitu a zvýšením efektivity a koordinací příslušných kontrolních mechanismů státu. Z těch všech důvodů ČMKOS opětovně připomíná, že trvá na zachování institutu nekolidujícího zaměstnání. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní. K jednotlivým ustanovením 1. Čl. I, bod 1, § 5 písm. e) bod 1 - definice nelegální práce.
Odůvodnění: Viz obecná část stanoviska. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.
2. Čl. I, bod 6. § 14 odst. 6 – se zrušuje.
Odůvodnění: Zavedení principu „sdíleného zprostředkování práce“ je typický příklad pokračující destrukce veřejných služeb. Po zveřejnění záměru privatizovat důchodový systému a zdravotnictví přichází vláda se záměrem privatizovat zprostředkování zaměstnání. Stejně jako v předchozích případech dopady na občana nejsou brány v potaz – jediný cílem je demontáž principů státní politiky zaměstnanosti a likvidaci úřadů práce jako institucí tuto politiku zajišťujících. ČMKOS se současně (kromě necitlivého zacházení s občany hledajících zaměstnání) obává, že jde o krok, kterým se otevírá nový prostor pro korupci a tunelování zdrojů určených na aktivní politiku zaměstnanosti prostřednictvím státních zakázek. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.
3. Čl. I. body 8. a 9. (§ 25 odst. 1, § 25 odst. 4) se zrušují.
Odůvodnění : Nesouhlasíme s tím, aby studenti denního studia VŠ byli považováni za řádné zaměstnance a mohli být současně vedeni j jako uchazeči o zaměstnání s možností pobírání státní podpory. Nepovažujeme za správné ani žádoucí míchat statuty osob, buď je někdo studentem nebo uchazečem o zaměstnání. V případě připuštění možnosti navrhovaného dvojjediného postavení by docházelo k několikerému čerpání veřejných prostředků – školských, sociálních i „zaměstnanostních“. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.
4. Čl. I, bod 11 (§ 33 odst. 1) se zrušuje.
Odůvodnění: V situaci, kdy existuje masivní, více než půlmiliónová nezaměstnanost, a kdy se rozšiřuje spektrum rizikových skupin na trhu práce, považuje ČMKOS tento návrh za naprosto absurdní. Vládní opatření jako prodlužování věku odchodu do důchodu, redukce podpory pro rodiny, snižování podpory státu při zaměstnávání zdravotně postižených nepochybně přinesou velké problémy v zaměstnávání těchto zranitelných skupin obyvatelstva. Navíc v souvislosti s krizovými jevy v české ekonomice dále poroste počet dlouhodobě nezaměstnaných a lidí s deficitem pracovních návyků a kvalifikace. Zdůvodnění tohoto kroku tzv. nutností individualizace poskytování služeb považuje ČMKOS za pouhé alibi sloužící k „vysvětlení“ dalšího omezení služeb úřadů práce. Toto tvrzení pouze posiluje naše obavy, že vláda má v úmyslu zbavit úřady práce zprostředkovatelské činnosti (tuto postupně plně privatizovat) a převést je do polohy pasivních institucí sloužících pouze k výplatě dávek. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.
5. Čl. I, body 12 a 13 (§ 35 odst. 1 a § 36) se zrušují.
Odůvodnění: ČMKOS považuje tento krok v situaci, kdy je vzhledem k vysoké míře nezaměstnanosti, nutné zintenzivnit všechny formy aktivní politiky zaměstnanosti, za naprosto kontraproduktivní, jehož důsledkem bude omezení činnosti Úřadů práce jako institucí zabezpečujících politiku zaměstnanosti a otevření cesty k jejich změně na pouhá kontaktní místa pro výplatu dávek. Podle našich zkušeností nejsou na úřadech práce uchazečům nabízena téměř žádná pracovní místa. Navrhovaná úprava by znamenala ještě více ztížený přístup uchazečů o zaměstnání k nalezení nového zaměstnání a zhoršení jejich informovanosti o nabídkách na pracovním trhu. Právní úprava by v současné situaci na trhu práce měla naopak jednoznačně podpořit všechny způsoby a prostředky ke zvýšení zaměstnanosti. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.
6. Čl. I, body 16 a 17 (§ 41 odst. 1 a § 49 odst. 1 § 48) se zrušují.
Odůvodnění: Zkrácení rozhodné doby pro splnění podmínek pro získání nároku na podporu v nezaměstnanosti je v situaci, kdy jsme na trhu práce konfrontováni vysokou a neklesající úrovní nezaměstnanosti, nelze hodnotit jinak než jako snahu snížit náklady na výplatu těchto podpor a jako útok na postavení nezaměstnaných. Zdůvodnění údajným posílením motivace k hledání zaměstnání vyznívá groteskně v situaci, kdy nabídka volných pracovních míst je zcela nedostatečná. Navrhované zkrácení rozhodného období pro posouzení nároků na podporu v nezaměstnanosti a podporu při rekvalifikaci z posledních 3 let na poslední 2 roky před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání má být další restrikcí v souvislosti se zákonem o zaměstnanosti na občany. Ohroženi budou zejména občané v regionech s vysokou mírou nezaměstnanosti. Tím, že dotyční „nedosáhnou“ nesplněním zpřísněné podmínky předchozího zaměstnání na výplatu podpory, bude jim hrozit pád do chudoby. ČMKOS proto zásadně s předloženým návrhem nesouhlasí, neboť jeho realizace by znamenala zhoršení dostupnosti podpory při nezaměstnanost a další snížení ochrany nezaměstnaných . Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.
7. Čl. I., bod 18 (§53 odst. 1) zní : „(1) Podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci se vyplácí podle příkazu příjemce v české měně, a to bezhotovostním způsobem prostřednictvím elektronického platebního prostředku určeného ministerstvem, převodem na účet u banky nebo u spořitelního nebo úvěrového družstva určený uchazečem o zaměstnání, peněžní poukázkou anebo v hotovosti.“.
Odůvodnění : Českomoravská konfederace odborových svazů nesouhlasí s tím, aby Úřad práce určoval, jakým způsobem bude vyplácet podporu v nezaměstnanosti a při rekvalifikaci. Je na příjemcích, aby Úřadu sdělili, jakým způsobem chtějí a mohou vyplacenou podporu dostat. Mohlo by se stát, že Úřad práce, z důvodu úspory prostředků na platbách, by preferoval elektronické bankovnictví převodem u té banky, u které má zřízený účet. Nutil by tak nepřímo příjemce podpory zřídit si účet u téže banky a na základě zkušeností nelze ani vyloučit, že by Úřad byl touto bankou zvýhodněn za „nábor“ nových klientů. V době, kdy i vedení účtu bankou je zpoplatněno, zůstávala by nemalá část prostředků určených příjemcům podpory jako poplatek bankám. Je nutné zohlednit i dostupnost poštovních přepravců (včetně trendu omezování poboček České pošty) a poboček peněžních ústavů a bank pro příjemce v těch nejvzdálenějších obcích. Není možné, aby vynakládali nemalé finanční prostředky na to, aby si mohli dojet do banky nebo bankomatu vyzvednout své prostředky nebo aby tak byli (byť opět nepřímo) nuceni zřídit si elektronické bankovnictví, ač by o ně jinak neměli zájem. Požadujeme, aby to byl uchazeč, příjemce podpory, kdo bude určovat, zda obdrží podporu v hotovosti, poukázkou, převodem na účet či jiným způsobem. Obdobně i v návrhu novely zákona o sociálních službách měněném v souvislosti se sjednocením výplaty nepojistných sociálních dávek, v ustanovení § 18 odst. 2 se navrhuje, aby příspěvek byl vyplácen „podle příkazu příjemce“. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.
8.Čl. I, bod 20 (§ 59 odst. 2) se zrušuje.
Odůvodnění: ČMKOS odmítá navrhovaný princip sdíleného zprostředkování práce (viz odůvodnění k bodu 6. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.
9.Čl. I, body 23 a 24 (§ 65 a § 66) se zrušují.
Odůvodnění: ČMKOS odmítá navrhovaný princip sdíleného zprostředkování práce (viz odůvodnění k bodu 6. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.
10.Čl. I, bod 25 (§ 67) se zrušuje.
Odůvodnění: Těchto osob je v současné době dle údajů MPSV ČR 40 000, z nichž 9 000 je uchazečů o zaměstnání a na další více než 4 000 pobírají jejich zaměstnavatelé příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením a na řadu dalších takovýchto osob se vztahuje sleva na dani pro zaměstnavatele. ČMKOS považuje předpoklad, vyjádřený ve zdůvodnění návrhu, totiž že tito lidé nepotřebují speciální ochranu a mohou se uplatnit na volném trhu práce, za příklad naprostého pohrdání nejen realitou českého trhu práce, ale i principů politiky zaměstnanosti EU. ČMKOS s předloženým návrhem nesouhlasí. Jde pouze o další bezdůvodné zhoršování postavení této skupiny znevýhodněných osob. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.
11.Čl. I, bod 26 (§ 72 odst. 2 písm. b) a § 75 ) se zrušuje.
Odůvodnění: Chráněné dílny podle stávající právní úpravy (§ 72 odst. 2) slouží v rámci pracovní rehabilitace jako místo pro přípravu k práci pro osoby se zdravotním postižením, což se navrhuje zrušit. Dále (§ 76 zákona o zaměstnanosti) definuje chráněnou pracovní dílnu jako - pracoviště zaměstnavatele, vymezené na základě dohody s úřadem práce a přizpůsobené pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením, kde je v průměrném ročním přepočteném počtu zaměstnáno nejméně 60 % těchto zaměstnanců. Je skutečností, že současné vymezení chráněné pracovní dílny jen 60 % podílem osob se zdravotním postižením není zcela vyhovující; na druhé straně však již sám pojem „dílna“ označuje útvar s organizovanou strukturou a návazností činností. Z toho vyplývá, že chráněné dílny nejsou pouhým souhrnem pracovních míst, plní celou řadu specifických funkcí, a je proto nutné je jako institut zachovat. ČMKOS podpoří požadavky organizaci zdravotně postižených, které v této věci intenzivně jednají s MPSV. Definitivní stanovisko bude známo po 16. 3. 2011, kdy se uskuteční jednání na MPSV. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.
12.Čl. I, body 27, 29 a 30 (§ 72 odst. 2 písm. b) a § 75 a § 77 odst. (1)) se zrušují.
Odůvodnění: Chráněné dílny – viz výše. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.
13.Čl. I, bod 31 (§ 78 odst. 2) se zrušuje.
Odůvodnění: Snížení příspěvku na maximálně 6 000 Kč dále ohrozí řadu specializovaných zaměstnavatelů a zhorší přístup zdravotně postižených na trh práce. Je logické, že zaměstnanci se zdravotním postižením nemusí být tak výkonní než jejich zdraví kolegové, také je nutné počítat s jich častější nepřítomnosti v práci kvůli zdravotním vyšetřením a komplikacím. Navíc je obvykle nutno pro ně více či méně upravit pracovní prostředí a přizpůsobit režim práce jejich ztíženým možnostem, což zvyšuje náklady. ČMKOS je proto zásadně proti tomuto opatření. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.
14.Čl. I, bod 33 (§ 78 odst. 6) se zrušuje.
Odůvodnění: Snížení příspěvku – viz. výše Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.
15.Čl. I, body 36 a 37 (§ 81 odst. 2 písm. b) se zrušují.
Odůvodnění: ČMKOS zásadně odmítá tento námět (zrušení možnosti náhradního plnění formou odběru výrobků od firem zaměstnávajících více než 50% osob se zdravotním postižením) jako opatření, které ve svém důsledku může velmi citelně poškodit fungování a existenci takovýchto firem a tím velmi negativně ovlivnit právě zaměstnávání a integraci osob se zdravotním postižením. ČMKOS souhlasí, že tento nástroj je často zneužíván formou spekulativního chování (přefakturací) některými subjekty (firmami) k neoprávněným výhodám a ziskům, nicméně tento problém by mohl být řešen např. zpřísněným licencováním a kontrolou firem, které by takovéto plnění byly oprávněny poskytovat.
ČMKOS je pro zpřísnění podmínek pro poskytování tohoto plnění, ale trvá na zachování této možnosti. Podpoří požadavky organizací zdravotně postižených, které v této věci intenzivně jednají s MPSV. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.
16.Čl. I, bod 41 (§ 105 odst. 1) se zrušuje.
Odůvodnění: Sdílené zprostředkování zaměstnání – viz výše. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.
17.Čl. I, bod 42 (nový § 109a) požadujeme upravit následovně: Možné varianty řešení: K bodu 1 – jasně vydefinovat, kdo bude prvotním nositelem nákladů spojených s rekvalifikací uchazeče o zaměstnání K bodu 2 (bod 42, ust. § 109a odst.3) – stanovení transparentních pravidel a měřítek, podle kterých se bude příslušná krajská pobočka rozhodovat, jak vysokou poměrnou část (rozpětí 99 až 99,999% ) ceny rekvalifikace bude v tom kterém případě rekvalifikačnímu zařízení hradit. K bodu 3 (bod 42, ust. § 109a odst. 3 a 4) – řešením této situace může být 1. modifikace dohody uchazeče o zaměstnání s ÚP dle ust. § 109 odst. 2, kdy by tuto dohodu uchazeč o zaměstnání uzavíral s rekvalifikačním zařízením. Obsah dohody by se přizpůsobil této podobě rekvalifikace. Z dohody by tak např. vypadl bod d) a bod f) by zněl následovně „závazek uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání uhradit náklady rekvalifikace, pokud bez vážných důvodů nedokončí rekvalifikaci a druhy nákladů, které bude povinen rekvalifikačnímu zařízení uhradit“ K bodu 5 – stanovení základního a dostatečného počtu akreditovaných rekvalifikačních zařízeních pro každou „rekvalifikační“ oblast. Takto stanovená množina rekvalifikačních zařízení by pak zaručoval přístup k plně hrazené rekvalifikaci i do budoucna (vedle rekvalifikace s finanční spoluúčastí uchazeče o zaměstnání).
Odůvodnění: S myšlenkou zavedení nové podoby rekvalifikace s finanční spoluúčastí uchazeče o zaměstnání se dá obecně souhlasit, nicméně vyvstává zde několik zásadních otázek:
Ze smyslu Dále většinově vycházíme z varianty c.
Ad a) v případě první varianty vyvstává především otázka, „která zařízení by se vystavovala riziku nesení nákladů za neúspěšně proběhlou rekvalifikaci (viz. bod 2)?“. Ad b) Zde vyvstává obava spočívající v převedení předem nedefinované množiny (počtu) současných akreditovaných rekvalifikačních zařízení ze současného systému, do systému rekvalifikace s finanční spoluúčastí uchazeče o zaměstnání. Pokud by nebyl předem jasně daný max. počet rekvalifikačních zařízení v konkrétních profesních oblastech, které by se mohli transformovat na nový systém, tak může dojít k situaci, kdy v současném systému nezůstane žádné rekvalifikační středisko (což by bylo i proti samotnému záměru předkladatelů návrhu), které by uchazečům o zaměstnání poskytovalo plně hrazenou. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.
17.Čl. I, bod 45 (nová Hlava V – Sdílené zprostředkování zaměstnání) se zrušuje.
Odůvodnění: Viz výše. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.
V Praze dne 25. 3. 2011 |