Stanovisko

Českomoravské konfederace odborových svazů k návrhu zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů

 

Obecně k návrhu

Českomoravská konfederace odborových svazů projednala návrh zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů na jednání Legislativní rady ČMKOS konaném dne 22. března 2011.

Českomoravská konfederace odborových svazů shledává předložený návrh zákona jako značně problematický. Nesouhlasí se zaváděním tvrdých adresných principů do oblasti pomoci osobám zdravotně postiženým, které jsou na příspěvcích většinou plně závislí. Předložený návrh zákona ve svém důsledku zásadním způsobem narušuje podporu osob se zdravotním postižením, který slouží k jejich začlenění do společnosti, možnosti jejich pracovního uplatnění a zajištění důstojné životní úrovně. ČMKOS tento přístup odmítá a požaduje návrh zákona přepracovat.

Přestože důvodová zpráva uvádí, že „návrh vychází ze záměrů „Sociální reformy v roce 2011“, která obsahuje soubor opatření, která sledují následující cíle:

·        snížení administrativní zátěže pro uživatele služeb

·        zefektivnění práce orgánů státní správy

·        zkvalitnění systému péče o ohrožené dítě

·        dosažení maximální možné účelnosti dávek

·        lepší zacílení a adresnost sociálních dávek

·        podporu sladění rodinného a pracovního života u rodin s dětmi“,

ve skutečnosti se jedná o zrušení dosud poskytovaných dávek a znepřehlednění systému. Obáváme se, že hlavním cílem návrhů je ušetřit finanční prostředky na osobách, které se z důvodu a podstaty svého dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nemohou účinně bránit.

Nemůžeme principiálně souhlasit s příjmovým testováním žadatelů o dávku. Ze zemí a systémů, kde takové testování bylo prováděno, se vždy ukázalo, že tento postup vede k podstatnému prodražení systému. Obáváme se, že prostředky, které v této kapitole jsou k depozici, zůstanou stejné, ale namísto potřebným, osobám v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, budou vynakládány na aparáty, administrativu a náklady na testovatele. Testování žadatelů musí představovat zvýšené náklady na proškolení a činnost testovatelů a zavede se neúměrně rozsáhlá agenda – spisů (15 let archivovaných) nejen žadatelů, ale i všech osob společně posuzovaných, tedy minimálně na každého žadatele jedna (ale nezřídka samozřejmě i více) další posuzovaná osoba.

Navržený zákon tak znamená výraznou úsporu prostředků vynaložených na mobilitu a zlepšování kvality života zdravotně postižených osob, zvýšení jejich sociálního začleňování. Omezení prostředků na úkor osob se zdravotním postižením a jejich sociální začlenění ČMKOS zásadně odmítá. Sociální situaci handicapovaných osob navíc zhorší zrušení sociálního příplatku z oblasti dávek státní sociální podpory, který díky svému nastavení zvyšuje příjmy rodin s osobami zdravotně postiženými, avšak jeho výplata bude v roce 2013 ukončena.

Navíc žádný nový systém nelze stavět na nepodložených odhadech (Odhaduje se, že nárok na příspěvek na mobilitu by mohl vzniknout cca 260 000 osobám, … lze předpokládat, že 20 % z nich splní podmínky na příspěvek na mobilitu ve vyšší výši …), bez konkrétních verifikovaných tvrdých dat. Nelze rušit systém na základě odhadů a dohadů.

Příspěvek na mobilitu má být podmíněn určitou četností dojíždění osoby do zaměstnání, školy nebo zařízení sociální péče, jinak bude vyplácen pouze v minimální výši (přičemž podmínky pro zaměstnání se novelou zákona o zaměstnanosti výrazně zhoršují). Nižší příspěvek by tak mohl náležet i osobám, které pracují na částečný pracovní úvazek, což je naprosto nelogické a kontraproduktivní, neboť to může ohrozit i tuto částečné aktivity. Tento krok tedy rozhodně nepokládáme za dostatečnou podporu jejich pracovní aktivity. Navržená úprava jde navíc i proti vládou deklarovaným záměrům realizovaným v oblasti sociálních služeb, které preferují poskytování péče o závislou osobu v jejím přirozeném prostředí (viz např. Národní plán rozvoje sociálních služeb). Pokud se rodina rozhodne o takto postiženého člena rodiny pečovat, bude oproti dnešnímu stavu „potrestána“ sníženou výměrou příspěvku na mobilitu. Přitom se tato rodina dobrovolně zbavuje možnosti získání příjmu u osoby, která osobně pečuje o závislého člena rodiny. Výrazný pokles životní úrovně těchto rodin prohloubí podle návrhu zákona ještě výdaje na dojíždění za lékařskou péčí apod., neboť je bude větší měrou hradit rodina ze svých příjmů. V důvodové zprávě chybí hlubší finanční analýza dopadů navrhovaných opatření na příjmovou i výdajovou situaci rodin se zdravotně postiženou osobou, a to včetně odhadu, jakého procenta domácností se návrhy negativně dotknou.

Nárok na příspěvek na mobilitu má mít osoba, jejíž příjmy (resp. příjmy společně posuzovaných osob) nejsou vyšší než šesti násobek životního minima. V případě osaměle žijící osoby představuje tato hranice částku 18 756 Kč čisté měsíčně, což zhruba odpovídá hrubé mzdě cca 22 tis. Kč. Při dojíždění např. do zaměstnání, přitom zdravotně postižená osoba často nemůže využít hromadné dopravy, ať již z důvodu svého zdravotního omezení, či z důvodu nedostatečné dopravní obslužnosti, zejména v odlehlejších oblastech, ale i v místech mimo velká města je osoba zdravotně postižená nucena používat osobní dopravní prostředek. Hranice příjmu pokládáme za velice spornou, je navíc stanovena velice nízká, neumožní  podporu ani všech osob s podprůměrným příjmem. ČMKOS odmítá jakékoli příjmové testování osob zdravotně postižených.

Příspěvek na zvláštní pomůcky předpokládá 20 procentní spoluúčast osoby na úhradě nákladů na pořízení potřebné kompenzační pomůcky. V případě nákladnějších pomůcek by se však jednalo o značně vysoké částky, což by omezilo dostupnost pořízení pomůcek těmto osobám. ČMKOS nesouhlasí se zavedením povinné spoluúčasti osob zdravotně postižených.

ČMKOS zásadně odmítá i princip posuzování celkové majetkové a sociální situace osoby, která nemá dostatek prostředků na 20 %-tní spoluúčast osoby. Znamenalo by to, že např. majitel byť i malého bytu či domku, jehož tržní hodnota je s ohledem na ceny nemovitostí vysoká, by nebyl shledán jako osoba, které může být uznána nižší spoluúčast? Obáváme se, že by tento návrh vedl k tomu, že by majitel nemovitosti byl nucen nemovitost prodat, když si nemůže dovolit uhradit pětinovou spoluúčast při nákupu kompenzační pomůcky. Pokládáme tento princip za zcela absurdní.

Stejně problematický vnímáme i záměr, aby příspěvek na zvláštní pomůcky náležel pouze při pořízení pomůcky dražší než 35 000 Kč. Přitom sociální situace zdravotně postižených osob není dobrá, často jejich příjem postačuje pouze na pokrytí nezbytných výdajů na výživu, na ostatní osobní potřeby a na domácnost. Hranice příjmu (šesti násobek životního minima) je i v tomto případě stanovena tak nízká, že samostatně žijící osoba zdravotně postižená by i při nižším než průměrném příjmu sama měla hradit pomůcku, která stojí např. 34 999 Kč. Přitom řada takovýchto osob volné prostředky pro speciální pomůcky nemá.

Důvodová zpráva návrhu zákona bohužel neobsahuje přehled, jaké dávky se a jakým způsobem transformují do nově navržených příspěvků. Otázkou proto je, v rámci kterého příspěvku bude řešen např. stávající příspěvek na zakoupení motorového vozidla, popř. jeho úpravu, aby odpovídal potřebám zdravotně postižené osobě. Dnešní úprava umožňuje osvobození nákupu motorového vozidla pro tyto osoby od platby daně z přidané hodnoty. Požadujeme do návrhu zákona doplnit informace o tom, jakým způsobem bude tento problém ošetřen a zda vláda osvobození od odvodu DPH v těchto případech zachová. Otázka nabývá na významu i ohledem na chystané změny v oblasti DPH.

Návrh zákona dále zcela nově upravuje organizaci výplaty dávek zdravotně postiženým osobám, včetně úřadu, který o dávkách rozhoduje. Nově tím má být jediný správní úřad, tj. krajská pobočka Úřadu práce. ČMKOS s tímto návrhem nesouhlasí, neboť se sníží se dostupnost pro osoby zdravotně postižené. Řada z nich se obtížně pohybuje a v řadě krajů to znamená dojíždění do vzdálenějších míst, než které o dávkách rozhodovaly nyní. Dojde tím současně k oslabení základního poslání Úřadů práce, zejména aktivního vyhledávání zaměstnání a práce s nezaměstnanými.

Za závažný problém pokládá ČMKOS skutečnost, že návrh zákona nebyl konzultován s organizacemi zastupujícími osoby se zdravotním postižením, pouze proběhly pracovní skupiny k problematice psů se speciálním výcvikem atd., jak se uvádí v důvodové zprávě návrhu. Přitom se jedná o zákon, kterým zásadním způsobem ovlivní poskytování dávek pro osoby se zdravotním postižením, které jsou nejzranitelnější a na změny systému nejcitlivější. Neměla by se proto navrhovat nová úprava, aniž by příslušné organizace byly konzultovány z hlediska její vhodnosti, možných komplikací pro osoby se zdravotním postižením atd.

Předložené odůvodnění nutnosti nové právní úpravy, vyjma potřeby úpravy materie zákonem, není možné považovat za dostatečné a nevyplývá z něj nutnost změny systému a zrušení dosud poskytovaných dávek. Z toho důvodu Českomoravská konfederace odborových svazů vyslovuje zásadní nesouhlas s předloženým návrhem.

            Všechny výše uvedené připomínky pokládá ČMKOS za zásadní.

 

 

K jednotlivým ustanovením

1. § 5 se zrušuje.

Odůvodnění:

Nárok na příspěvek na mobilitu má mít osoba, jejíž příjmy (resp. příjmy společně posuzovaných osob) nejsou vyšší než šesti násobek životního minima. V případě osaměle žijící osoby představuje tato hranice částku 18 756 Kč čisté měsíčně, což zhruba odpovídá hrubé mzdě cca 22 tis. Kč. Přitom při dojíždění např. do zaměstnání či k lékaři zdravotně postižená osoba často nemůže využít hromadné dopravy, ať již z důvodu svého zdravotního postižení, či z důvodu nedostatečné dopravní obslužnosti. Odmítáme zavedení principu testování příjmů osob zdravotně postižených. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.

 

2. v § 6 se zrušuje v odst. 1 písm. b) a odst. 2 a 3.

Odůvodnění:

Podmínka alespoň třikrát se dopravovat do zaměstnání vylučuje možnost získání příspěvku při práci na poloviční úvazek. Zavedení této podmínky by často znamenalo, že ani v případě práce na zkrácený úvazek nemusí být tato podmínka splněna. V takovém případě by náležel příspěvek pouze v pětinové výši, což pokládáme za velice tvrdé a značně by to znemožnilo osobní dopravu těchto osob. Přitom tato podmínka musí být splněna po celý kalendářní měsíc. V případě onemocnění této osoby byť jen na např. 3 – 4 dny by tak již splněna nebyla a osoba by se ze svých zdrojů plně hradila náklady na dopravu. Oproti dnešnímu stavu by to tak znamenalo značné zhoršení. Navíc částka 200 Kč plně nepokryje např. v Praze ani čtyři obousměrné jízdenky. Z toho důvodu požadujeme zmíněná ustanovení vypustit. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.

 

3.  § 8 se zrušuje.

Odůvodnění:

Odmítáme šetření příjmové situace pro účely přiznání dávek osobám zdravotně postiženým (viz obecná část připomínek); z tohoto důvodu se jeví navržené ustanovení nadbytečná. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.

4. v § 9 odst. 1 ve větě druhé požadujeme za slova „má trvat“ doplnit slova „nebo v době zahájení řízení podle § 23 odst. 1 trvá“.

Odůvodnění :

Definici dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu doporučujeme doplnit též o stav, který již objektivně v okamžiku podání žádosti o příspěvek trvá déle než rok a ne pouze předpokládat, že teprve rok bude trvat. Předchozí trvání nepříznivého zdravotního stavu je dostatečně odůvodňujícím přiznání příspěvku, zcela jistě více odůvodňujícím než předpoklad postavený na poznatcích lékařské vědy. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.

 

5. § 10 se odst. 1 zrušuje.

Odůvodnění:

Požadujeme vypustit v odstavci 1  testování příjmu a posuzování majetkové a sociální situace osoby, stejně jako v odstavci 4 definici příjmu pro jeho testování. V dalším viz naše předchozí připomínky. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.

6. v § 17  odst. 3 zní :  „(3) Dávky se vyplácí způsobem určeným příjemcem příspěvku v české měně, a to prostřednictvím elektronického platebního prostředku určeného ministerstvem, převodem na účet u banky nebo u spořitelního nebo úvěrového družstva určený příjemcem příspěvku, poštovní poukázkou anebo v hotovosti.“.

 

Odůvodnění:

Není možné, aby to byl plátce dávky, kdo by určoval, jakým způsobem bude vyplácet dávku. Je na příjemcích, kteří právě s ohledem na jejich dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav by měli mít právo si určit, jakým způsobem chtějí a mohou dávku přijmout. Mohlo by se stát, že plátce z důvodu úspory prostředků na platbách by preferoval elektronické bankovnictví převodem u té banky, u které má zřízený účet. Nutil by tak nepřímo příjemce podpory zřídit si účet u téže banky a na základě zkušeností nelze ani vyloučit, že by plátce byl touto bankou i zvýhodněn za „nábor“ nových klientů. V době, kdy i vedení účtu bankou je zpoplatněno, zůstávala by nemalá část prostředků určených příjemcům jako poplatek bankám. Je nutné zohlednit i dostupnost poštovních přepravců (včetně trendu omezování poboček České pošty) a poboček peněžních ústavů a bank pro příjemce v těch nejvzdálenějších obcích. Není možné, aby vynakládali nemalé finanční prostředky na to, aby si mohli dojet do banky nebo bankomatu vyzvednout své prostředky nebo aby tak byli (byť opět nepřímo) nuceni zřídit si elektronické bankovnictví, ač by o ně jinak neměli zájem.

Požadujeme, aby to byl příjemce podpory, kdo bude určovat, zda obdrží podporu v hotovosti, poukázkou, převodem na účet či jiným způsobem. Obdobně i v návrhu novely zákona o sociálních službách měněném v souvislosti se sjednocením výplaty nepojistných sociálních dávek, v ustanovení § 18 odst. 2 se navrhuje, aby příspěvek byl vyplácen „podle příkazu příjemce“. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.

 

7. v § 19 odst. 1 písm. b) požadujeme zpřesnit

Odůvodnění :

Požadujeme precizovat, jakým způsobem bude možné ověřování skutečností rozhodných pro nárok na dávku, již jednou předtím osvědčených. Obáváme se otevírání prostoru ke zneužití institutu nijak neupravené možnosti ověřování nějakých skutečností. Bylo by možné tak činit např. pohovory se sousedy, nahlížením do spisů jiných orgánů státní moci a správy, samosprávy, dotazy na občanská sdružení, jichž je žadatel členem, apod.? V zájmu ochrany osobních dat požadujeme velmi jasné vymezení mantinelů, v jejichž rámci bude přípustné ověřování provádět. Dále viz též připomínka k § 20 odst. 1. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.

 

8. v případě, že nebude přijat  náš návrh v bodě 1 (§ 5 se zrušuje) požadujeme, aby § 19 odst. 4 zněl : „(4) Osoba společně posuzovaná je povinna pro účely rozhodování o nároku na dávku a její výplatu prokázat rozhodný příjem, a to na požádání krajské pobočky Úřadu práce.“.

Odůvodnění :

V případě, že nebude přijat náš návrh uvedený v bodě 1. stanoviska (§ 5 se zrušuje), kde odmítáme testování příjmů osob zdravotně postižených, požadujeme, aby osoba společně posuzovaná prokazovala rozhodný příjem nikoli na požádání osoby oprávněné, tedy příjemce dávky, resp. žadatele o dávku, ale na požádání krajské pobočky Úřadu práce. Znovu poukazujeme na to, že příjemci dávek (a často i jiné společně s nimi posuzované osoby) jsou osoby se zdravotním postižením, nejrůznějšího charakteru a rozsahu, a navržená dikce by mohla dát příčinu k dohadům, zda oprávněná osoba osobu společně posuzovanou požádala, kdy, atd. Zatímco, pokud požádá o prokázání příjmu příslušná instituce, celý proces bude transparentnější a méně komplikovaný. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.

 

 9. v § 20 odst. 1 první věta zní : „Věcně příslušní zaměstnanci státu zařazení k výkonu práce v krajské pobočce Úřadu práce a v ministerstvu jsou na základě souhlasu žadatele o dávku, příjemce dávky a osob společně posuzovaných oprávněni vstupovat do obydlí, v němž tyto osoby žijí, za účelem ověření skutečností rozhodných pro nárok na dávku.“.

Odůvodnění :

Není přípustné, aby kterýkoli zaměstnanec krajské pobočky Úřadu práce a ministerstva, byť na základě souhlasu žadatele, příjemce a osob společně posuzovaných, vstupoval do obydlí a ověřoval blíže neurčeným způsobem nějaké skutečnosti. To může být umožněno pouze těm, kteří jsou pracovně zainteresováni v daném řízení o dávce. Nelze dopustit, aby kterýkoli zaměstnanec uvedených institucí byl oprávněn k tak obrovskému zásahu do soukromí. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.

 

10. v § 24 písm. b) zní „b) jméno, případně jména, příjmení, datum narození a adresu místa trvalého pobytu každé společně posuzované osoby“.

Odůvodnění :

Není zřejmé, zda a proč je nezbytné, aby žádost o dávku obsahovala každou z uvedených jednotlivostí, zejména pak kromě data narození i rodné číslo, rodinný stav a adresu trvalého bydliště každé společně posuzované osoby. Jaký vliv mají tyto údaje jednotlivě i v celku na rozhodnutí o poskytnutí dávky? Z toho důvodu navrhujeme, jak shora uvedeno. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.

 

11. v § 24 písm. f) se zrušuje.

Odůvodnění :

Není jasné, proč by žádost žadatele o příspěvek na mobilitu měla obsahovat „četnost a důvod dopravy“. Očekává se, že žadatel bude uvádět, že jezdí k lékaři, nakoupit, do divadla, za přáteli, na výlety, atd. a že k lékaři jezdí pětkrát do měsíce, nakoupit denně (pokud nemůže přepravit větší nákup, nebo pokud chce mít čerstvé potraviny), do divadla jedou za měsíc, na výstavu každý týden, atd.? Z toho důvodu požadujeme uvedený bod zrušit. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.

 

12. v § 24 písm. g) se slova „a doklad osvědčující cenu zvláštní pomůcky“ zrušují.

 

Odůvodnění :

Nepovažujeme za nezbytné, aby ten, kdo teprve žádá o příspěvek na zvláštní pomůcku, kdy bez něj by si ji pravděpodobně ani nemohl opatřit, předem sehnal „doklad osvědčující cenu zvláštní pomůcky“. Domníváme se, že ten, kdo rozhoduje, krajská pobočka Úřadu práce, bude natolik informován o situaci na trhu pomůcek, bude mít přehled o jejich druzích a cenách, že by měl naopak žadateli kvalifikovaně být nápomocen radou a doporučením. Tím spíš, že příspěvek by měl být poskytován na pomůcku „v základním provedení nejméně ekonomicky náročném“. Kdo bude rozhodovat, které provedení je to nejméně ekonomicky náročné? Pokud to bude Úřad, pak musí mít přehled o druzích a cenách pomůcek a není třeba zatěžovat sháněním zbytečných dokladů již tak dost handicapovaného žadatele. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.

 

13. v § 31 – přechodná ustanovení se odstavce 6, 7 a 8 zrušují.

Odůvodnění :

Navrhuje se zrušit průkazy mimořádných výhod, které opravňovaly osoby zdravotně postižené např. k uplatnění slev ve veřejné dopravě, k přednostnímu obsloužení osob na úřadech, parkování na vyhrazených místech atd. Návrh zákona neobsahuje ujištění, že se zrušením průkazů nepřestanou být handicapovaným osobám výhody dále poskytovány, popř. jakou formou se toto bude realizovat. Důvodová zpráva pouze konstatuje, že „Přechodné období, po které bude zachována platnost průkazu mimořádných výhod, umožní provést ve zvláštních případech zákonné změny, kdy určité výhody pro osoby se zdravotním postižením by měly být navázány na přiznaný stupeň  závislosti.“ Z uvedeného však vůbec  nevyplývá, jaké výhody bude tzv. sociální karta pro dotyčného znamenat. Z toho důvodu požadujeme jak shora uvedeno. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.

 

14. S ohledem na velké množství předpisů, které je navrženo ke zrušení, a ke krátké době na posouzení všech souvislostí navrhované úpravy si vyhrazujeme právo zaslat k tímto návrhem zákona rušeným předpisům dodatečné připomínky z hlediska jejich případného zachování.

 

V Praze dne 25. 3. 2011