Obecně k návrhu:

OS státních orgánů a organizací ze zásadních věcných důvodů nesouhlasí s předloženým návrhem zákona o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů. Navrhovanou změnou by došlo k nekoncepčnímu a nevratnému negativnímu zásahu do systému veřejné služby, kterou úřady práce v oblasti zaměstnanosti poskytují již po dvacet let a více než šest let na úseku státní sociální podpory.

Dosavadní systém služeb zaměstnanosti je systémem stabilizovaným, který byl založen v roce 1990 a po úpravách funguje bez větších problémů. Systém státní sociální podpory, který byl ve dvou krocích převzat z působnosti obcí s přenesenou působností je rovněž stabilizovaný. Jakýkoliv nedostatečně koncepčně promyšlený zásah do těchto stabilizovaných systémů ve svých důsledcích povede k dysfunkčnosti a tudíž k destabilizaci obou systémů. A to v době, kdy je celospolečensky žádoucí, aby systém fungoval co nejefektivněji. Význam obou systémů pro zajištění služeb zaměstnanosti i výkonu státní sociální podpory přitom není zapotřebí blíže zdůvodňovat, neboť je zřejmý.

Návrh zákona, kterým se ruší stávající úřady práce a zřizuje se centrální Úřad práce České republiky s krajskými pobočkami je zásadní systémovou změnou, které nepředcházely potřebné analýzy činností (jednotlivých agend), procesů a organizační struktury a další včetně závěrů a návrhů na případné koncepční změny.

Návrh je předkladatelem odůvodňován jednak nutností změnit současnou organizační strukturu úřadů práce pro údajně nepřehlednou a těžko řiditelnou soustavu a dále zejména nutností uspořit prostředky státního rozpočtu. Zásadně nelze souhlasit s tvrzením, že současná soustava úřadů práce včetně jejich detašovaných pracovišť a kontaktních míst státní sociální podpory je nepřehledná a těžko řiditelná. Soustava se postupně ustavila dle potřeb subjektů, které využívají služeb zaměstnanosti a státní sociální podpory. Jejím cílem bylo zajistit především dostupnost pro dané subjekty. Soustava se vytvářela podle potřeb a situace v daných regionech a ve spolupráci a se souhlasem dotčených obcí. Jestliže návrh předpokládá do budoucnosti pouze kontaktní místa krajských poboček úřadu práce v obcích s přenesenou působností pak to znamená významnou redukci detašovaných pracovišť úřadu práce a kontaktních míst státní sociální podpory. Ve vztahu ke všem klientům úřadu práce by tento zásah měl jednoznačně negativní dopad, neboť by mimo jiné došlo ke zhoršení dostupnosti této veřejné služby a k významnému zhoršeni komfortu pro klienty. Z návrhu ani z důvodové zprávy navíc není vůbec zřejmé jaké kompetence by tato kontaktní místa měla. Zřejmě by došlo také ke snížení dostupnosti a komfortu služeb zaměstnanosti pro zaměstnavatelské subjekty.

Důvodová zpráva ani RIA, která je zpracována naprosto nedostatečně, dopady změny systému na všechny subjekty neobsahuje přesto, že připouští v dalších etapách redukci počtu kontaktních míst.

Zásadně nelze rovněž souhlasit s tvrzením, že stávající soustava je těžko řiditelná. V žádných z dosavadních analytických zpráv o činnosti úřadů práce opodstatněnost tohoto tvrzení nevyplývá. Opět se jedná o ničím nepodloženou účelovou argumentaci.

Zásadně nelze souhlasit s přístupem předkladatele, který za jedno z rizik pokládá“ nemožnost realizovat úsporná opatření v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí v oblasti zaměstnanosti“, neboť „ stávající struktura úřadů práce neumožňuje přijetí opatření, která by vedla k výraznějším provozním úsporám“ a tím „ by nemohlo dojít k naplnění programového prohlášení vlády v oblasti snižování výdajů státního rozpočtu.“ Prioritou vlády musí být zachování stability a funkčnosti systému v oblasti zaměstnanosti a státní sociální podpory a nikoliv úspora výdajů státního rozpočtu za cenu snížení dostupnosti služeb zaměstnanosti a státní sociální podpory. Úspory mají smysl a jsou opodstatněné pouze tehdy, když jsou ekonomicky efektivní. Nikoliv, když jsou, jako v tomto případě, ekonomicky, sociálně i politicky kontraproduktivní.

V této souvislosti upozorňujeme, že RIA neobsahuje údaje o nákladech spočívajících v nutných změnách v oblasti IT, které se budou pohybovat ve skutečnosti v řádu stovek milionů Kč. Trváme na tom, aby byly vyčísleny skutečné dopady finanční i věcné navrhované změny systému. Nelze proto souhlasit s proklamovanými úsporami ve státním rozpočtu (už pro rok 2011), když je zcela zřejmé, že náklady budou podstatně vyšší než se uvádí v důvodové zprávě respektive v RIA a to již v roce 2011 především v souvislosti s nezbytnými změnami v oblasti IT. Je evidentní, že tvrzení , že „dopady na veřejné rozpočty budou v krátkodobém horizontu neutrální“ není pravdivé.

Předkladatel dále uvádí, že hlavním rizikem spojeným s nepřijetím nové právní úpravy je postupná ztráta konkurenceschopnosti české ekonomiky, nemožnost zvýšení potřebné spolupráce s krajským úřadem, krajskou samosprávou, sociálními partnery a dalšími aktéry na trhu práce na úrovni kraje. Tvrzení neodpovídá realitě. Z dosavadní činnosti úřadů práce jednoznačně vyplývá, že postupná ztráta konkurence schopnosti české ekonomiky nehrozí. Je evidentní, že se jedná o účelovou argumentaci.Možnost zvýšení spolupráce s vyjmenovanými subjekty na krajské úrovni lze lépe docílit třístupňovým modelem územní organizační struktury analogickým jaký je použit například u daňové správy ( úprava od 1.1.2011) nebo u celní správy. Lze použít též model obdobný modelu použitému u České správy sociálního zabezpečení. Analýzou v praxi používaných modelů jinými orgány státní správy, jak vyplývá z důvodové zprávy a RIA, se předkladatel vůbec nezabýval. Přitom je zřejmé, že část provozních nákladů by při třístupňovém řízení byla snížena a to při zachování stability, pružnosti rozhodování a dostupnosti služeb poskytovaných úřady práce.

Na rozdíl od tvrzení předkladatele navrhovaný systém v praxi neřeší „ přetíženost MPSV operativní činností“, neboť ponechává ministerstvu rozhodování ve II. stupni správního řízení. Přitom není zřejmé, jakým způsobem a kým bude fakticky zajišťován proces správního řízení, když podle současné právní úpravy jednotlivé úřady práce vydávají ročně v řádu tisíců rozhodnutí ve správním řízení. Je tedy otázkou, kým bude ministerstvo zabezpečovat rozhodování o odvoláních ve správním řízení, když zaměstnanci přicházející v úvahu nepochybně patří mezi ty zaměstnance, kteří by měli být delimitováni do navrhovaného Úřadu práce – generálního ředitelství a tento odborný personál tak bude na ministerstvu chybět.

O naprosté nekoncepčnosti svědčí i to, že návrh nereaguje např. na často kritizovaný současný stav, jímž je dvojkolejnost ve správním řízení, kdy při rozhodování v oblasti zaměstnanosti je odvolacím orgánem samotné ministerstvo, ale při rozhodování v oblasti státní sociální podpory je odvolacím orgánem příslušný krajský úřad, tedy samosprávný orgán, byť přeneseně vykonávající státní správu. Z návrhu ani z důvodové zprávy nevyplývá zda a jakým způsobem bude tento problém řešen. Důvodová zpráva předpokládá, že rozhodování ve II. stupni správního řízení bude příslušet ministerstvu. Není zřejmé jak chce předkladatel řešit situaci, kdy dnes odvolací řízení ve II. stupni správního řízení zajišťuje příslušný krajský úřad svými zaměstnanci, kteří vyjma této agendy zajišťují také další agendy. Z tohoto a dalších důvodů nelze předpokládat, že tito zaměstnanci budou souhlasit s přechodem na ministerstvo práce a sociálních věcí. Přitom problém správního řízení by byl uspokojivě vyřešen, kdyby byla zvolena jiná než jednostupňová soustava řízení.

Navrhované změny v soustavě úřadů práce jsou zásadní systémovou změnou, kterou měl předkladatel – ministerstvo práce a sociálních věcí povinnost projednat podle § 320 odst.1 a odst. 4 zákoníku práce s příslušným odborovým orgánem v tomto případě s Odborovým svazem státních orgánů a organizací, který zaměstnance zařazené do úřadů práce a ministerstva práce a sociálních věcí ze zákona zastupuje. Tato povinnost nebyla ze strany ministerstva práce a sociálních věcí splněna. Je nepřijatelné, aby ministerstvo práce a sociálních věcí jako státní orgán nerespektoval povinnosti uložené mu zákoníkem práce.

Ze všech výše uvedených a dalších věcných důvodů nelze s předloženým návrhem zákona o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů souhlasit. Vzhledem k závažnosti požadujeme, aby návrh zákona byl stažen a přepracován. Všechny uvedené připomínky jsou zásadní.

Vzhledem k tomu, že požadujeme stažení a přepracování zákona nevyjadřujeme se k jednotlivým ustanovením návrhu zákona, neboť s nimi z principu věci nesouhlasíme. Tato připomínka je zásadní.







V Praze dne 24. 10. 2010

OS státních orgánů a organizací
A. Vondrová, předsedkyně.