S t a n o v i s k o

I. Personální otázky, problematika platů, platový řád

Podnikový výbor vyjadřuje zásadní výhrady k dosavadnímu přístupu zaměstnavatele k personálním otázkám obecně. Jde o celý komplex otázek, které byly v této oblasti zaměstnavatelem dosud řešeny, ať již v souvislosti s hromadným propouštěním z důvodu organizačních změn (v obou dosavadních etapách), následným procesem projednávání výpovědí předem s příslušnými odborovými organizacemi, kde s ohledem na skutečnost, že se jedná o zaměstnavatele působícího na území celé republiky s velkým počtem zaměstnanců, ale také v důsledku časového tlaku, nebylo v řadě případů našim kolegyním a kolegům umožněno se k výpovědím řádně vyjádřit. Systemizace v rámci úřadu práce, o které se hovořilo již na společných jednáních v počátcích vzniku Úřadu práce České republiky (31. března 2011, 4. dubna 2011) a na kterou se mnoho kroků a úkonů zaměstnavatele odkazuje, sestává pouze ze stanovení směrných čísel pro krajské pobočky a kontaktní pracoviště k určitým termínům, aniž by byla provedena potřebná analýza, na základě které by zaměstnavatel stanovil organizační uspořádání s ohledem na vykonávané agendy a související činnosti, které jsou nezbytné pro řádný a efektivní chod každé, i té nejmenší, organizační jednotky zaměstnavatele a to i s ohledem na vzájemnou zastupitelnost zaměstnanců. Obáváme se „rozvalu“ státní správy. Ani v současné době nebí odborová organizace seznámena s dalšími údaji o počtu a struktuře zaměstnanců, kteří mají být propouštěni do konce roku 2011, tak i v následujících letech.

Jsme znepokojeni tím, že v rámci Úřadu práce České republiky dosud nebylo dosaženo sjednocení postupu při zařazování zaměstnanců do platových tříd podle druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě při dodržení zásady vyjádřené v ustanovení § 110 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), přestože na společných jednáních Podnikového výboru a generálního ředitelství, ale i při jiných příležitostech, bylo opakovaně upozorňováno na případy nesprávného zařazení zaměstnanců, kteří vykonávají stejnou práci. Dosud tak nebylo vyřešeno nejednotné zařazení referentů vykonávajících agendu státní sociální podpory, kteří jsou v Moravskoslezském kraji zařazeni do 7. platové třídy, když v ostatních krajích jsou zaměstnanci na stejných pracovních pozicích zařazeni do 8. platové třídy. Obdobná situace nastala v Ústeckém kraji, kde na některých kontaktních pracovištích došlo ke snížení z 9. platové třídy do 8. platové třídy již od 1. května 2011. V ostatních krajích byly platové třídy na stejných pracovních pozicích snižovány až od 1. srpna 2011 (zaměstnanci státní sociální podpory, zaměstnanosti apod.). Platové třídy byly sníženy, pracovní náplně byly upraveny formálně, skutečná agenda je prováděna ve stejném rozsahu a zaměření jako před snížením platové třídy a neodpovídá zařazení do platové třídy dle nařízení vlády č. 222/2010 Sb. Dalším případem je rozdílné zařazení bývalých oddělení poradenství. v 10 krajích jsou tito zaměstnanci začleněni pod krajské pobočky, a tudíž jsou za stejnou práci hodnocení v 9. platové třídě. Snížení platové třídy v rozporu s nařízením vlády č. 222/2010 Sb. se tedy dotklo pouze těchto zaměstnanců poradenství (poradci pro změnu povolání, zaměstnanci IPS, profesní poradci), kteří jsou organizačně začleněni pod kontaktní pracoviště. Týká se to kontaktních pracovišť v těchto krajích: Moravskoslezský, Liberecký a Jihomoravský. Dalším problémem v zařazen í jsou pozice „účetních“ na kontaktních pracovištích s ekonomickými středisky.
Obdobně nesprávně do platových tříd byly (a jsou) zařazeni někteří vedoucí zaměstnanci, kteří byli zařazeni do nižší platové třídy, než jsou zařazeni jejich podřízení zaměstnanci. V tomto případě je zde porušováno ustanovení § 123 odst. 3 zákoníku práce, neboť „Zaměstnavatel zařadí vedoucího zaměstnance do platové třídy podle nejnáročnějších prací, jejichž výkon řídí nebo které sám vykonává.“. Bližší informace můžeme poskytnout ihned písemně nebo na dalším společném jednání.

Dle našich poznatků jsou přístupy odpovědných vedoucích zaměstnanců v jednotlivých krajských pobočkách k těmto otázkám rozdílné a ze strany generálního ředitelství se zatím nedaří rozdílnosti v přístupech ovlivňovat a koordinovat, což je v rozporu s deklarovanými cíli restrukturalizace. Ze strany zaměstnavatele nebylo při projednávání Platového řádu vzato v úvahu doporučení Podnikového výboru k vypuštění bodu 2 písm. e), kterým je stanoveno, že „Pro zařazování do platových tříd se mohou uplatnit pravidla pro systemizaci (roztřídění) pozic na Úřadu práce České republiky, která stanoví generální ředitelství. Tato pravidla musí být v souladu s katalogem prací.“, a to pro problematické užití v praxi, jak potvrzují i skutečnosti uváděné výše. Na základě této skutečnosti požadujeme zrušení samotného Katalogu typových pozic, neboť jeho obsah neodpovídá nařízení vlády č. 222/2011 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě.

K samotnému procesu projednání Platového řádu Podnikový výbor opakovaně důrazně upozorňuje na skutečnost, že v rozporu s ustanovením § 287 odst. 2 písm. d) zákoníku práce zaměstnavatel vydal Platový řád s účinností od 1. srpna 2011 s obsahem, který nebyl s tímto orgánem projednán. Rovněž tak v případě vydání Směrnice generálního ředitele ÚP ČR č. 25/2011, kterou bylo s účinností od 1. srpna 2011 rozhodnuto o určení platového tarifu zvláštním způsobem tak, že všichni zaměstnanci Úřadu práce ČR byli zařazeni o 2 platové stupně níže oproti jejich zařazení k 31. červenci 2011 a zároveň jim byly pozastaveny do odvolání postupy do vyšších stupňů, došlo k porušení ustanovení § 287 odst. 2 písm. d) zákoníku práce, kterým je stanovena zaměstnavateli povinnost projednat s odborovou organizací systém odměňování a hodnocení zaměstnanců. Navíc, při zpracování nových platových výměrů (změna skutečností v nich uváděných) nebyla ze strany zaměstnavatele splněna povinnost v nově zpracovaných platových výměrech uvést důvody změn, a to nejpozději v den, kdy změna nabývá účinnosti, jak to ukládá ustanovení § 136 odst. 2 zákoníku práce.

V souvislosti se snižováním platů je jako jeden z důvodů mimo jiné uváděna skutečnost, že pokud by nedošlo ke snížení platů zaměstnanců v současné době, nebyly by peníze na platy v závěru roku. Přesto je snížení platů zdůvodňováno jako mimořádné přechodné opatření. K tomu podotýkáme, že žádný úřad práce na 1. čtvrtletí 2011 neobdržel na platy více finančních prostředků, než jak bylo stanoveno na základě přijatého státního rozpočtu, tj. již s 10 % snížením (jednotlivé úřady práce na toto reagovaly začátkem roku 2011 buď skutečným snížením platů zaměstnancům nebo snížením počtu zaměstnanců v závěru roku 2010, popř. vzájemnou kombinací obou těchto přístupů), a obdobně žádná z organizačních částí nově vzniklého Úřadu práce České republiky (kontaktní pracoviště s ekonomickými středisky) nemohla a ani nedostala více finančních prostředků, než jak bylo státním rozpočtem stanoveno. Jak si lze však vysvětlit skutečnost, že bylo v nedávné době Úřadem práce České republiky na Ministerstvo práce a sociálních věcí vráceno 95 milionů korun z finančních prostředků určených na platy zaměstnanců, přičemž na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí je i v těchto dnech zveřejněna informace, že „schválený rozpočet kapitoly 313 – MPSV na rok 2011… počítá se 8 493 zaměstnanci na úřadech práce (ve schváleném počtu zaměstnanců jsou zohledněny počty zaměstnanců zapojených do oblastí čerpání prostředků z rozpočtu Evropské unie, finančních mechanismů, u kterých je možnost spolufinancování platů.)“ .



II. Rovné zacházení se zaměstnanci

Vznikem Úřadu práce České republiky, jako jediného zaměstnavatele na úseku zaměstnanosti a státní sociální podpory v rámci celé České republiky, došlo k situaci, kdy se objevily a projevují různé neopodstatněné rozdílnosti, z nichž některé byly také vyjádřeny v předchozím bodu I. Vedle toho se však vyskytují další rozdíly a projevy nerovností ve vztahu k zaměstnancům, na které ze strany zaměstnavatele nebylo do současné doby odpovídajícím způsobem reagováno. Například mezi jednotlivými bývalými úřady práce (do 31. března 2011 samostatné organizační složky státu) – nyní kontaktní pracoviště (s ekonomickými středisky) v rámci jednotlivých krajských poboček jsou značné rozdíly při poskytování příspěvku na stravování, a to jak příspěvku poskytovaného z provozních prostředků, tak i z fondu kulturních a sociálních potřeb (nejedná se přitom o rozdíly, které jsou opodstatněné – tj. rozdíly v těch případech, kdy jsou tyto otázky rozdílně řešeny v dosud platných a účinných kolektivních smlouvách uzavřených před vznikem Úřadu práce České republiky mezi úřady práce a odborovými organizacemi). Je řada kontaktních pracovišť, kde zaměstnancům není vůbec poskytován příspěvek z provozních prostředků (tyto prostředky jsou směrem ke kontaktním pracovištím z centra regulovány), ale na některých kontaktních pracovištích je tento příspěvek zaměstnancům poskytován. Obdobná situace neopodstatněných rozdílů je i u příspěvku, který je zaměstnancům na závodní stravování poskytován z fondu kulturních a sociálních potřeb. Tyto záležitosti sice patří do oblasti kolektivního vyjednávání mezi zaměstnavatelem a odborovými organizacemi, ale do doby uzavření nové kolektivní smlouvy (podnikové) měly být a také mohly být řešeny vnitřní směrnicí zaměstnavatele již počátkem jeho vzniku.
V uvedených případech jsou ze strany zaměstnavatele porušovány základní zásady pracovněprávních vztahů vyjádřené v ustanovení § 13 zákoníku práce, zejména zajištění rovného zacházení se zaměstnanci a dodržování zákazu jakékoliv diskriminace zaměstnanců, včetně poskytování stejných jiných peněžitých plnění ve vztahu k zaměstnancům.



III. Organizace práce

Veřejnost byla a stále je obecně informována o tom, že všechny kroky v souvislosti se vznikem Úřadu práce České republiky jsou v zájmu občanů a také v zájmu zefektivnění a zlevnění činností, které jsou úřady práce zajišťovány. Na základě dosavadních zkušeností se však nedomníváme, že by došlo k pozitivním posunům například ve zjednodušení doprovodných činností ve vztahu k odborným výstupům ve prospěch klientů. Dostatečně nejsou analyzovány dopady přijímaných závěrů v rámci řídící práce, nedostatečně (pokud vůbec) jsou brány v úvahu a využívány dosavadní zkušenosti vedoucích zaměstnanců z fungování „bývalých“ úřadů práce, dochází k degradaci výkonu specializovaných a odborných činností jak na úseku zaměstnanosti, tak i státní sociální podpory. V oblasti kontrolní činnosti je různými vyjádřeními z centra navozován dojem, že jediným cílem kontrol je boj s nelegálním zaměstnáváním občanů České republiky i cizinců. V této souvislosti se mluví o tom, že všichni kontroloři by měli přejít pod Státní úřad inspekce práce, což pokládáme za zcela nesystémové. Na hraně se zákonem považujeme i snahu provést tento převod při skončení pracovních poměrů bez nároku na odstupného, přestože to souvisí s prováděnými organizačními změnami, a snahu uzavírat nové pracovní smlouvy na dobu určitou. Systém, že „všichni budou dělat všechno“, nelze v tak široce vymezené působnosti správního úřadu (stávající oblasti zaměstnanosti a státní sociální podpory; připravované změny týkající se hmotné nouze)akceptovat a realizovat, aniž by to nemělo negativní dopad na klienty.





Podnikový výbor odborových organizací OS SOO působících při Úřadu práce České republiky, na základě jednání dne 16. srpna 2011, požaduje, aby zaměstnavatel - Úřad práce České republiky – urychleně řešil problémy a nerovnosti uvedené v tomto stanovisku, zejména v oblasti nerovného zacházení se zaměstnanci.

Podnikový výbor si současně dovoluje poukázat na to, že řada konkrétních případů může vést například k podání podnětů k místně příslušnému oblastnímu inspektorátu práce k provedení kontroly dodržování povinností vyplývajících pro zaměstnavatele z pracovněprávních předpisů, popřípadě i k podání žaloby příslušnému soudu.





Mgr. Vlastimil Neuman
předseda
Podnikového výboru odborových organizací OS SOO
působících při Úřadu práce České republiky




V coo: Ing. Jan Rovenský, předseda Odborového svazu státních orgánů a organizací