K tisku dokumentu otevřete ve wordu - ZDE (vel. souboru 10 kB)

Stanovisko Odborového svazu státních orgánů a organizací k návrhu  nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 564/2006 Sb.,o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, a kterým se zrušuje nařízení vlády č. 447/2000 Sb., o způsobu usměrňování výše prostředků vynakládaných na platy a na odměny za pracovní pohotovost zaměstnanců odměňovaných podle zákona o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Obecně k návrhu:


Odborový svaz státních orgánů a organizací zásadně nesouhlasí s předloženým návrhem novely nařízení vlády č. 564/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který reaguje na projednávané změny platové části zákoníku práce. Jedná se o bezprecedentní zásah do současného jednotného systému odměňování, který má umožnit stanovení výše platu bez ohledu na skutečnou náročnost, složitost a odpovědnost vy
konávané práce. Jak jsme již konstatovali ve stanovisku zpracovaném k návrhu na změnu odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě předloženou v rámci novely zákoníku práce, nelze souhlasit s nekoncepčním pojetím nové úpravy odměňování, které nepředcházela analýza stávajícího systému s příslušnými závěry.


OS zásadně odmítá navrhovanou možnost plošného využití zvláštního způsobu určení platového tarifu (platového tarifu v rozpětí) u všech zaměstnanců odměňovaných platem, s výjimkou pedagogických pracovníků. Opakovaně zdůrazňujeme, že pro zaměstnance veřejných služeb a správy, a to zejména pro zaměstnance státní správy, je tato úprava nepřijatelná. Realizací uvedeného návrhu by došlo k porušení čl. 24 Listiny základních práv a svobod, tj. práva na sp
ravedlivou odměnu za práci a § 16 zákoníku práce, který deklaruje povinnost rovného zacházení v odměňování. Návrh je rovněž v přímém rozporu s ustanovením § 110 zákoníku práce, který stanovuje, že “za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejný plat”. Z citovaného ustanovení jednoznačně vyplývá, že pokud se jedná o státní správu, kdy zaměstnavatelem zaměstnanců organizačních složek státu je Česká republika, je nepřípustné, aby byli tito zaměstnanci v jednotlivých správních a jiných úřadech odměňováni za práci stejné hodnoty rozdílně.

Předloženého návrhu se týká problematika zákazu diskriminace v odměňování za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty mezi muži a ženami (čl. 157 SFEU, ex-čl. 141 SES a směrnice 2006/54/ES), problematika zákazu diskriminace v odměňování na základě věku (směrnice 2000/78/ES), a dále problematika zákazu diskriminace v odměňování na základě jiných diskriminačních důvodů, tj. rasy a etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení nebo sexuální orientace (směrnice 2000/78/ES a 2000/43/ES).


Je rovněž třeba zdůraznit, že judikatura Soudního dvora EU uznává i obecný zákaz diskriminace a navíc, že s Lisabonskou smlouvou spojená Listina základních práv Evropské unie, jež tvoří součást primárního práva EU, zakazuje v čl. 21 diskriminaci jako celek.


Judikatura Soudního dvora EU navíc v oblasti odměňování za stejnou práci a práci stejné hodnoty standardně uznává princip tzv. jednoho zdroje. Podle něj povinným subjektem, který musí rovné odměňování zajišťovat, není pouze vlastní zaměstnavatel, který zadává práci, ale subjekt, který je odpovědný za nerovnost a může zajistit či obnovit rovné zacházení. Z tohoto pohledu je nutno posuzovat veřejnou správu a odměňování v ní jako celek tak, aby bylo zajištěno rovné zacházení v odměňování za stejnou práci a práci stejné hodnoty, a to v rámci všech subjektů odměňovaných z jednoho zdroje - státního rozpočtu.


Důrazně upozorňujeme, že určení platového tarifu v rámci rozpětí platových tarifů stanovených pro nejnižší až nejvyšší platový stupeň příslušné platové třídy, může ve svých důsledcích znemožnit zabezpečení odpovídajících relací přiznaných platových tarifů, a to i v rámci jednotlivých organizací veřejné sféry. Může ta
k snadno dojít k situaci, kdy zaměstnanec vykonávající práci odpovídající svojí náročností zařazení do vyšší platové třídy, bude mít při stejné délce započitatelné praxe výrazně nižší tarifní plat než zaměstnanec zajišťující méně náročnou činnost.


Konsta
tujeme, že možnost plošného uplatňování platového tarifu v rozpětí pro zaměstnance veřejných služeb a správy je v rozporu s právními předpisy, a proto je pro odbory nepřijatelná.

Tuto připomínku považujeme za zásadní.


Pokud se jedná o možnost sjednávání smluvního platu, je nutné znovu připomenout, že tato platová kategorie není v zákoníku práce definována, existuje pouze zmocnění pro vládu k vydání prováděcího předpisu. Předložený návrh novely platového předpisu však kromě obecného okruhu zaměstnanců, kte
rých by se měl tento platový institut týkat, bližší podmínky pro jeho vymezení vůbec neupravuje. Z uvedeného vyplývá, že pro zavedení smluvního platu nejsou vytvořeny nezbytné legislativní předpoklady. Požadujeme proto, aby příslušné ustanovení bylo z předloženého návrhu vypuštěno.

Tuto připomínku považujeme za zásadní.


Co se týká poskytování výjimek ze vzdělání, souhlasíme s určitým zjednodušením. Nesouhlasíme však s možností poskytnutí trvalé výjimky pro všechny kategorie zaměstnanců pouze na základě jejich subjektivního hodnocení. Požadujeme proto, aby trvalá výjimka z potřebného vzdělání byla limitována vymezeným okruhem zaměstnanců a v ostatních případech dosaženým věkem zaměstnance.

Tuto připomínku považujeme za zásadní.



K jednotlivým částem:


K čl.
I, bod 1.

V § 3 odstavec 3 písm. b) předloženého návrhu požadujeme doplnit na konci věty následující slova: “ ....... a je starší než 50 let nebo se jedná o zaměstnance, který vykonává práce, jejichž úspěšné provádění závisí na míře talentu nebo na fyzické zdatnosti a o zaměstnance, který vykonává jednoduché obslužné nebo rutinní práce”.


Zdůvodnění:

Možnost poskytnutí výjimky na neomezenou dobu bez dalších podmínek a bez vymezení okruhu zaměstnanců, kterých se tato výjimka může týkat, považujeme za degradaci stanovených kvalifikačních předpokladů.

Tato připomínka je zásadní.


K čl. I, bod 7.

Požadujeme zachování současného platného znění § 6 nařízení vlády.

Zdůvodnění:

V důsledku aplikace předloženého návrhu na změnu tohoto ustanovení by došlo k porušení práva na spravedlivou odměnu za práci, k diskriminaci v odměňování zaměstnanců veřejné sféry a destabilizaci veřejných služeb a správy. Podrobnější zdůvodnění je uvedeno v obecné části stanoviska.

Tato připomínka je zásadní.


K čl. I, bod 8.

Požadujeme vypuštění nově vloženého § 6a.


Zdůvodnění:

Zavedení smluvních platů považujeme za krajně nesystémové řešení, které by zpochybnilo celý současný systém odměňování zaměstnanců veřejných služeb a správy. Z předloženého návrhu vůbec nevyplývá, jakým způsobem a podle jakých kritérií by se smluvní platy stanovovaly. Vše nasvědčuje tomu, že realizace tohoto návrhu by podstatně zvýraznila a prohloubila již výše uváděnou nerovnost v odměňování. Vzhledem k tomu, že jsou stanoveny závazné limity objemu prostředků na platy, lze důvodně předpokládat, že kromě nerovnosti v odměňování by došlo také k diskriminaci v odměňování ostatních zaměstnanců, protože finanční prostředky na smluvní platy by byly získány na úkor zaměstnanců odměňovaných na základě zařazení do platových tříd.

Tato připomínka je zásadní.