Schválený státní rozpočet na rok 2010 předpokládal pro tento rok zmrazení platů zaměstnanců veřejných služeb a správy, jejichž platy jsou hrazeny ze státního rozpočtu. V rozporu se schváleným státním rozpočtem na rok 2010 znamená trvalé vázání 1% finančních prostředků na platy, včetně případného dalšího snížení finančních prostředků na platy v souvislosti s vládou schválenou další restrikcí běžných výdajů ve výši 2,5%, pokles nominálních i reálných platů těchto zaměstnanců již v roce 2010. S touto situací nelze ze zásadních důvodů souhlasit.

Vládou schválená další restrikce běžných výdajů ve výši 2,5%, po již ministrem financí Janotou provedené restrikci, nad rámec schváleného rozpočtu na rok 2010, současně znamená pokračování v omezování činností v jednotlivých resortech. Některá z těchto omezení budou mít dopad na občanskou veřejnost a to zejména v oblasti ochrany spotřebitele, v oblasti bezpečnosti, ochrany zdraví a majetku a dalších. Již tak neúnosná situace ve vězeňství se dále zhorší. Popsaný stav se však zároveň, jak jsme uvedli výše, negativně dopadne na platy a zaměstnanost v sektoru veřejných služeb a správy financovaném přímo ze státního rozpočtu.

V souvislosti s navrhovaným 10% snížením objemu prostředků na platy v roce 2011 tato situace znamená, že v případě zaměstnanců veřejných služeb a správy v roce 2011 dojde k dalšímu významnému poklesu nominálních a především reálných platů. V letech 2012 - 2014 by při navrhované stagnaci nominálních platů dále klesaly reálné platy. V období 2010 - 2014 (včetně) by tak vývoj nominálních i reálných platů zaměstnanců veřejných služeb a správy probíhal opačným směrem než vývoj nominálních a zejména reálných mezd zaměstnanců v podnikatelském sektoru, a to při zcela odlišné kvalifikační struktuře zaměstnanců veřejných služeb a správy. Platy zaměstnanců veřejných služeb a správy by díky své velmi nízké úrovni ztratily především svou motivační funkci. Byly by tak zjevně jedním z hlavních, ne-li přímo rozhodujícím důvodem k odchodu zejména vysoce kvalifikovaných zaměstnanců či jiných odborně a jinak specifických skupin zaměstnanců z veřejného, respektive státního sektoru.

Veřejný sektor by se stal, díky restrikcím a jejich negativním dopadům na oblast platů a zaměstnanosti, zcela konkurence neschopným na pracovním trhu. Úroveň, rozsah a kvalita státem přímo či nepřímo zajišťovaných veřejných služeb a správy by se, v důsledku restrikcí finančních prostředků na provoz a platy, významně snížila. Významně by se snížil bezpečnostní standard země, zapříčiněný zejména odchodem zkušených a těžko nahraditelných policistů, hasičů a dalších příslušníků bezpečnostních sborů, ale i nedostatkem provozních finančních prostředků. Ke kolapsu by s největší pravděpodobnosti došlo v oblasti vězeňství. V podstatě by došlo k ochromení některých základních funkcí státu. Například v oblasti bezpečnosti, včetně ochrany zdraví a majetku občanů, ochrany majetku státu a podnikatelských subjektů, v oblasti dozorové a kontrolní činnosti státu, což absolutně nelze připustit. Dopady navrhovaných restrikcí jsou v přímém rozporu s požadavky na zvýšení dozorových a kontrolních činností státu, zefektivnění státní správy obecně, udržení bezpečnostního standardu a s deklarovanou snahou o omezení korupčního prostředí, respektive korupce jako takové, jak vyplývá z koaliční smlouvy a programového prohlášení vlády.

Restrikce by však měly dopady i na další významné segmenty veřejných služeb a správy. Například v resortu zdravotnictví a sociálních služeb se podařilo, zvýšením tarifních složek platů v loňském roce, v obou resortech řešit nejpalčivější problémy. V oblasti zdravotnictví se stabilizačními opatřeními pro všeobecné sestry podařilo navýšit jejich nízké platové ohodnocení a stejně tak se podařilo lépe ocenit zaměstnance nezdravotnických profesí. Obdobná situace je i v sociálních službách, kdy je nutno vzít v úvahu skutečnost, že zaměstnanci sociálních služeb patří k nejhůře odměňovaným pracovníkům v národním hospodářství. Pokles tarifních složek platů by s sebou přinesl odchody kvalifikovaných pracovníků, druhotně pokles kvality poskytované péče a v konečném důsledku destabilizaci celého systému zdravotnictví a sociálních služeb.

Podobně tomu je i v oblasti kultury, která je dlouhodobě podfinancovaná, což se samozřejmě odráží i v úrovni platů, která v rámci veřejných služeb a správy, ale i v rámci národního hospodářství, patří, společně s platy v sociálních službách, k nejnižším. Další restrikce provozních výdajů a výdajů na platy by znamenala snížení rozsahu, kvality a dostupnosti poskytovaných služeb (například vynucené zkracování provozní doby muzeí, galerií, knihoven, památkových objektů a dalších kulturních a vzdělávacích institucí a zařízení), a v důsledku toho omezení využití ekonomických možností kultury. Znamenalo by to však také zhoršení rozsahu a kvality péče o kulturní dědictví (ochrana a odborné zpracování sbírek, modernizace depozitářů, digitalizace, péče o památkové objekty ad.). Což by bylo v přímém rozporu s deklarovaným záměrem koaličních partnerů v oblasti kultury.

Významný negativní dopad by měly restrikce provozních výdajů a výdajů na platy v oblasti regionálního školství, jehož význam pro společnost je nesporný. A to nejen na platy pedagogického personálu, ale i obslužného personálu, jehož platy jsou velmi nízké a patří společně s platy zaměstnanců sociálních služeb a kultury k nejnižším nejen v sektoru veřejných služeb a správy, ale v národním hospodářství jako celku.

Ztráta konkurenceschopnosti veřejného sektoru na pracovním trhu a vnějšími okolnostmi vyvolané odchody zaměstnanců by měly devastující dopady na celý sektor veřejných služeb a správy, na fungování státu a na občanskou veřejnost. Měly by však také další negativní dopady, z nichž některé je v současné době obtížné predikovat. Je zcela zřejmé, že náprava situace by v budoucnosti vyvolala potřebu značných finančních prostředků. S ohledem na vše výše uvedené je evidentní, že získaná finanční úspora by byla ve svých důsledcích ekonomicky kontraproduktivní. Přitom zůstává otázkou, jak velká by byla skutečná finanční úspora, vezmeme-li v úvahu dopady této restrikce do jiných systémů příjmové a výdajové stránky státního rozpočtu a na ekonomiku státu.

Navrhované restriktivní opatření pokládáme za principiálně věcně, politicky a společensky chybné, omezující základní funkce státu, devastující veřejný sektor a ve svých důsledcích poškozující občany této země a českou společnost jako celek.

Ze všech výše uvedených důvodů, i z důvodů dalších, proto zásadně nesouhlasíme s navrhovaným snížením objemu finančních prostředků na platy zaměstnanců veřejných služeb a správy ve výši 10% v roce 2011 a následným jejich zmrazením v letech 2012-2014.

S ohledem na ekonomickou situaci, trváme na respektování schváleného konvergenčního programu na roky 2011-2013, který předpokládá pro rok 2011 zmrazení platů zaměstnanců veřejných služeb a správy. A to s plným vědomím toho, že i tento návrh znamená, že u této významné skupiny zaměstnanců, vyznačující se relativně nízkou až velmi nízkou úrovní nominálních platů, bude v letech 2011 až 2013 pokračovat stagnace nominálních platů, jejímž důsledkem bude pokles reálných platů (podle míry inflace v příslušném roce) po celé období. To vše za situace, kdy v privátním sektoru lze reálně předpokládat ve stejném období mírný růst nominálních i reálných platů zaměstnanců tohoto sektoru. Již tato situace bude mít negativní dopad na rozsah a kvalitu poskytovaných veřejných služeb a na veřejnou správu jako celek. Obdobně významný bude dopad na ekonomiku státu (snížení spotřeby a tudíž i růstu ekonomiky) i na státní rozpočet (zejména na jeho výdajovou stránku), neboť se jedná o početně významnou skupinu zaměstnanců. Může však vyvolat i další negativní jevy.





V Praze dne 10. 8. 2010