Bývalá vládnoucí reprezentace tváří v tvář nové situaci ekonomické krize selhala. Nejprve nebyla schopna připustit existenci krize a poté na ni adekvátně reagovat.

Organizace, která umí pochopit pocity a potřeby lidí, kteří se stávají oběťmi krize a pomáhat jim, jsou odbory. Jako první poukazovaly na nebezpečí útoku na zaměstnanecká práva, na existenci lichvy, na hazardování s důchodovým systémem a na hrozbu likvidace veřejných služeb.

Jedinou společenskou organizací, která vážně varovala před zneužíváním krize vůči lidem, kteří ji nezavinili, byla ČMKOS – 30 tisíc lidí loni v květnu v Praze vyzvalo na demonstraci politiky, aby z krize nedělali záminku k bezdůvodnému omezování práv v zaměstnání.

O to více jsou odbory solí v očích některých politiků, kteří se snižují až k nenávistným výpadům, a  označují je za vyděrače jenom proto, že si “dovolily” obhajovat základní zaměstnanecké benefity.

“Odborům je třeba zatnout tipec”, zní paradoxně z úst těchto politiků v roce 21. výročí generální stávky, kterou odborové stávkové výbory dovedly k definitivní tečce za totalitním režimem.

Kdo útočí na odbory, útočí na demokracii a občanskou společnost!

Vážení občané, odboráři, zaměstnanci!

Ohlédnutí za dvaceti lety dává odborům plné oprávnění prohlásit, že především díky jejich vlivu nedošlo v této zemi k devastaci zaměstnaneckých a sociálních práv.

Bez odborů a kolektivního vyjednávání by mzdy a platy byly v České republice výrazně nižší.

Nemusíte být velkými příznivci odborů, ale stačí, když k jejich práci budete přistupovat jako demokraté a budete respektovat, že obhajují legitimní práva lidí v zaměstnání a i těch, kteří práci ztratili. Možná jednou budete potřebovat odbory i vy.

Všímejte si a sledujte politiky, kterým postavení 4,5 milionu zaměstnanců nestojí ani za zmínku!

Účastníci V. sjezdu ČMKOS

V Praze dne 10. dubna 2010